HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1.
Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:
a)
rámců preventivní restrukturalizace, jež jsou k dispozici dlužníkům ve finančních obtížích v případě hrozícího úpadku, s cílem zabránit úpadku a zajistit životaschopnost dlužníků;
b)
postupů vedoucích k oddlužení podnikatelů v úpadku, a
c)
opatření ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení.
2.
Tato směrnice se nevztahuje na postupy uvedené v odstavci 1 tohoto článku, které se týkají dlužníků, kteří jsou:
a)
pojišťovnami nebo zajišťovnami ve smyslu čl. 13 bodů 1 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES;
b)
úvěrovými institucemi ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;
c)
investičními podniky nebo subjekty kolektivního investování ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodů 2 a 7 nařízení (EU) č. 575/2013;
d)
ústředními protistranami ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) č. 648/2012;
e)
centrálními depozitáři cenných papírů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 909/2014;
f)
dalšími finančními institucemi a subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/59/EU;
g)
veřejnými subjekty podle vnitrostátního práva a
h)
fyzickými osobami, které nejsou podnikateli.
3.
Členské státy mohou vyloučit z oblasti působnosti této směrnice postupy uvedené v odstavci 1 týkající se dlužníků, kteří jsou jinými finančními subjekty než subjekty uvedenými v odstavci 2 poskytujícími finanční služby, na něž se vztahuje zvláštní úprava, v jejímž rámci jsou vnitrostátní orgány dohledu nebo vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize vybaveny rozsáhlými pravomocemi k zásahu srovnatelnými s těmi, které jsou stanoveny v unijním a vnitrostátním právu pro finanční subjekty uvedené v odstavci 2. Členské státy sdělí tuto zvláštní úpravu Komisi.
4.
Členské státy mohou rozšířit uplatňování postupů uvedených v odst. 1 písm. b) na fyzické osoby v úpadku, které nejsou podnikateli.
Členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby.
5.
Členské státy mohou stanovit, že níže uvedené pohledávky jsou vyloučeny z rámců preventivní restrukturalizace uvedených v odst. 1 písm. a), nebo jimi nejsou dotčeny:
a)
stávající a budoucí pohledávky stávajících nebo bývalých pracovníků;
b)
pohledávky na výživném vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství; nebo
c)
pohledávky vyplývající z deliktní odpovědnosti dlužníka.
6.
Členské státy zajistí, aby rámce pro preventivní restrukturalizaci neměly žádný vliv na nároky vzniklé ze zaměstnaneckého penzijního pojištění.
Článek 2
Definice
1.
Pro účely této směrnice se rozumí:
1)
„restrukturalizací“ opatření s cílem restrukturalizovat podnikání dlužníka, mezi něž patří změna složení, podmínek nebo struktury majetku a závazků dlužníka nebo jakékoli jiné části kapitálové struktury dlužníka, jako je prodej majetku nebo částí podniku, a stanoví-li tak vnitrostátní právo, prodej fungujícího podniku, jakož i jakékoli potřebné provozní změny, nebo kombinace těchto prvků;
2)
„dotčenými stranami“ věřitelé, a to včetně pracovníků, stanoví-li tak vnitrostátní právo, nebo třídy věřitelů, a stanoví-li tak vnitrostátní právo, též držitelé majetkových podílů, jejichž pohledávky nebo podíly jsou přímo dotčeny restrukturalizačním plánem;
3)
„držitelem majetkového podílu“ osoba, která má vlastnický podíl v dlužníkovi nebo jeho podniku, včetně akcionáře, pokud tato osoba není věřitelem;
4)
„přerušením vymáhání individuálních nároků“ dočasné přerušení práva věřitele vymáhat na dlužníkovi pohledávku, které je přiznáno soudním nebo správním orgánem nebo ze zákona, a stanoví-li tak vnitrostátní právo, také vůči poskytovateli zajištění, který je třetí stranou, v kontextu soudního, správního nebo jiného řízení, anebo práva na mimosoudní zabavení nebo zpeněžení majetku nebo podniku dlužníka;
5)
„nesplněnou smlouvou“ smlouva mezi dlužníkem a jedním nebo více věřiteli, podle níž v okamžiku, kdy je přiznáno nebo uplatněno přerušení vymáhání individuálních nároků, ještě mají strany povinnosti, jež musí splnit;
6)
„testem nejlepších zájmů věřitelů“ test, který je úspěšně splněn, pokud prokáže, že žádný nesouhlasící věřitel není na základě restrukturalizačního plánu v nevýhodnějším postavení, než v jakém by byl, pokud by se použilo normální pořadí priorit při likvidaci podle vnitrostátního práva, buď v případě likvidace postupným rozprodejem majetku anebo prodejem fungujícího podniku, nebo v případě druhého nejlepšího alternativního scénáře, pokud by restrukturalizační plán nebyl potvrzen;
7)
„novým financováním“ jakákoli nová finanční pomoc poskytnutá stávajícím nebo novým věřitelem za účelem provedení restrukturalizačního plánu, která je zahrnutá v daném restrukturalizačním plánu;
8)
„prozatímním financováním“ jakákoliv nová finanční pomoc poskytnutá stávajícím nebo novým věřitelem, která zahrnuje přinejmenším finanční pomoc v době přerušení vymáhání individuálních nároků a která je přiměřená a bezprostředně nezbytná k tomu, aby dlužníkův podnik mohl nadále fungovat, nebo k zachování nebo zvýšení hodnoty daného podniku;
9)
„podnikatelem“ fyzická osoba vykonávající obchod, živnost, řemeslo nebo povolání;
10)
„úplným oddlužením“ zrušení možnosti vymáhat na podnikatelích nesplacené pohledávky osvoboditelné od placení nebo zrušení nesplacených pohledávek osvoboditelných od placení jako takových v rámci postupu, který by mohl zahrnovat zpeněžení majetku nebo splátkový kalendář či obojí;
11)
„splátkovým kalendářem“ program plateb, které podnikatel v úpadku provádí ve stanovené výši a ve stanovených termínech ve prospěch věřitelů, nebo pravidelný převod určitého podílu disponibilního příjmu podnikatele ve prospěch věřitelů v průběhu doby oddlužení;
12)
„odborníkem na restrukturalizaci“ jakákoli osoba nebo subjekt jmenované soudním nebo správním orgánem k provádění zejména jednoho nebo více z uvedených úkolů:
a)
pomáhání dlužníkovi nebo věřitelům při vypracovávání restrukturalizačního plánu nebo jednání o něm;
b)
dohlížení nad činností dlužníka během jednání o restrukturalizačním plánu a podávání příslušných zpráv soudnímu nebo správnímu orgánu;
c)
převzetí částečné kontroly nad majetkem nebo záležitostmi dlužníka při jednání.
2.
Pro účely této směrnice mají být níže uvedené pojmy chápány ve smyslu vnitrostátního práva:
a)
úpadek;
b)
hrozící úpadek;
c)
mikropodniky a malé a střední podniky (dále jen „malé a střední podniky“.
Článek 3
Včasné varování a přístup k informacím
1.
Členské státy zajistí, aby dlužníci měli přístup k jednomu nebo několika jasným a transparentním nástrojům včasného varování, které by mohly odhalit okolnosti, jež mohou vést k hrozícímu úpadku, a které mohou upozornit dlužníka na nutnost neprodleně jednat.
Pro účely prvního pododstavce mohou členské státy využít aktuální informační technologie pro oznamování a komunikaci.
2.
Nástroje včasného varování mohou zahrnovat:
a)
mechanismy upozornění, pokud dlužník neprovedl určité typy plateb;
b)
poradenské služby poskytované veřejnými nebo soukromými organizacemi;
c)
pobídky podle vnitrostátního práva určené třetím stranám s relevantními informacemi o dlužníkovi, jako jsou například účetní, správci daně nebo orgány sociálního zabezpečení, aby dlužníka upozorňovaly na negativní vývoj.
3.
Členské státy zajistí, aby dlužníci a zástupci zaměstnanců měli přístup k relevantním a aktuálním informacím o dostupnosti nástrojů včasného varování, jakož i o postupech a opatřeních týkajících se restrukturalizace a oddlužení.
4.
Členské státy zajistí, že informace o přístupu k nástrojům včasného varování jsou veřejně dostupné on-line, a že tyto informace jsou snadno dostupné a prezentovány uživatelsky přívětivým způsobem, zejména pro malé a střední podniky.
5.
Členské státy mohou poskytnout zástupcům zaměstnanců podporu při posuzování ekonomické situace dlužníka.
HLAVA II
RÁMCE PREVENTIVNÍ RESTRUKTURALIZACE
KAPITOLA 1
Dostupnost rámců pro preventivní restrukturalizaci
Článek 4
Dostupnost rámců pro preventivní restrukturalizaci
1.
Členské státy zajistí, aby v případě hrozícího úpadku měli dlužníci přístup k rámci preventivní restrukturalizace, který jim umožní provést restrukturalizaci s cílem předejít úpadku a zajistit jejich životaschopnost, aniž by byla dotčena jiná řešení k zabránění úpadku, a ochránit tak pracovní místa a zachovat fungování podniku.
2.
Členské státy mohou stanovit, že dlužníci, kteří byli odsouzeni pro závažné porušení povinností v oblasti účetnictví a výkaznictví podle vnitrostátního práva, mohou využít rámec pro preventivní restrukturalizaci pouze poté, co přijmou vhodná opatření k nápravě problémů, které vedly k odsouzení, s cílem poskytnout věřitelům potřebné informace, které jim umožní přijmout rozhodnutí v průběhu jednání o restrukturalizaci.
3.
Členské státy mohou nadále zachovat nebo zavést test životaschopnosti podle vnitrostátního práva za podmínky, že účelem tohoto testu je vyloučit dlužníky, kteří nemají perspektivu životaschopnosti, a že tento test lze provést bez nepříznivých důsledků pro majetek dlužníka.
4.
Členské státy mohou omezit počet přístupů dlužníka za určité období k rámci preventivní restrukturalizace stanovenému touto směrnicí.
5.
Rámec preventivní restrukturalizace stanovený touto směrnicí může být tvořen jedním nebo více postupy, opatřeními nebo ustanoveními, z nichž některé mohou být uplatňovány mimosoudně, aniž jsou dotčeny jakékoli jiné rámce pro restrukturalizaci podle vnitrostátního práva.
Členské státy zajistí, aby takové rámce restrukturalizace poskytovaly dlužníkům a dotčeným stranám práva a záruky stanovené v této hlavě jednotným způsobem.
6.
Členské státy mohou zavést ustanovení omezující zapojení soudního nebo správního orgánu do rámců preventivní restrukturalizace jen na takový rozsah, jaký je nezbytný a přiměřený, přičemž současně zajistí, aby byla chráněna práva kterýchkoli dotčených stran a příslušných zainteresovaných stran.
7.
Rámce preventivní restrukturalizace stanovené touto směrnicí musí být k dispozici na žádost dlužníků.
8.
Členské státy mohou také stanovit, že rámce preventivní restrukturalizace stanovené touto směrnicí jsou se souhlasem dlužníka k dispozici na návrh věřitelů a zástupců zaměstnanců. Členské státy mohou omezit požadavek na získání souhlasu dlužníka pouze na případy, kdy jsou dlužníci malými a středními podniky.
KAPITOLA 2
Usnadnění jednání o plánech preventivní restrukturalizace
Článek 5
Dlužník s dispozičními oprávněními
1.
Členské státy zajistí, aby si dlužníci přistupující k postupům preventivní restrukturalizace zachovali i nadále úplnou, nebo alespoň částečnou kontrolu nad svým majetkem a každodenním provozem podniku.
2.
Je-li to nezbytné, o jmenování odborníka na restrukturalizaci soudním nebo správním orgánem se rozhoduje na individuální bázi, s výjimkou určitých okolností, za nichž členské státy mohou vyžadovat povinné jmenování takového odborníka v každém případě.
3.
Členské státy stanoví, že odborník na restrukturalizaci bude jmenován za účelem poskytnutí pomoci dlužníkovi a věřitelům při jednání o plánu restrukturalizace a jeho vypracovávání alespoň v těchto případech:
a)
přizná-li soudní nebo správní orgán v souladu s čl. 6 odst. 3 všeobecné přerušení vymáhání individuálních nároků a rozhodne-li, že odborník na restrukturalizaci je zapotřebí k ochraně zájmů stran;
b)
musí-li být restrukturalizační plán potvrzen soudním nebo správním orgánem prostřednictvím vnucení třídám („cross-class cram-down“) podle článku 11; nebo
c)
požádá-li o to dlužník nebo většina věřitelů za podmínky, že ve druhém případě nesou náklady na odborníka věřitelé.
Článek 6
Přerušení vymáhání individuálních nároků
1.
Členské státy zajistí, aby dlužníci mohli využít přerušení vymáhání individuálních nároků v zájmu podpory jednání o restrukturalizačním plánu v rámci preventivní restrukturalizace.
Členské státy mohou stanovit, že soudní nebo správní orgány mohou odmítnout přiznání přerušení vymáhání individuálních nároků, není-li nezbytné nebo nesplnilo-li by cíl vymezený v prvním pododstavci.
2.
Aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 5, členské státy zajistí, aby se přerušení vymáhání individuálních nároků mohlo vztahovat na všechny typy pohledávek, včetně zajištěných pohledávek a přednostních pohledávek.
3.
Členské státy mohou stanovit, že přerušení vymáhání individuálních nároků může být všeobecné, vztahující se na všechny věřitele, nebo omezené, vztahující se jen na jednoho nebo více jednotlivých věřitelů nebo kategorií věřitelů.
V případě omezeného přerušení se toto přerušení uplatní pouze na věřitele, kteří byli v souladu s vnitrostátním právem informováni o jednání uvedeném v odstavci 1 o restrukturalizačním plánu nebo o přerušení.
4.
Členské státy mohou vyloučit určité pohledávky nebo kategorie pohledávek z působnosti přerušení vymáhání individuálních nároků za přesně vymezených okolností, je-li takové vyloučení řádně odůvodněné, a pokud:
a)
není pravděpodobné, že vymáhání ohrozí restrukturalizaci podniku; nebo
b)
by přerušení nespravedlivě poškodilo věřitele daných pohledávek.
5.
Odstavec 2 se nepoužije na pohledávky pracovníků.
Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy odstavec 2 na pohledávky pracovníků použít, pokud a v rozsahu, v jakém členské státy zajistí, aby bylo splacení těchto pohledávek zaručeno v rámcích preventivní restrukturalizace při podobné úrovni ochrany.
6.
Počáteční délka trvání přerušení vymáhání individuálních nároků musí být omezena na dobu nejvýše čtyř měsíců.
7.
Bez ohledu na odstavec 6 mohou členské státy umožnit, aby soudní nebo správní orgány na žádost dlužníka, věřitele nebo případně odborníka na restrukturalizaci prodloužily trvání přerušení vymáhání individuálních nároků nebo rozhodly o novém přerušení vymáhání individuálních nároků. Takové prodloužení nebo nové přerušení vymáhání individuálních nároků budou přiznány, pouze pokud z přesně vymezených okolností vyplývá, že přiznání takového prodloužení nebo nového přerušení je řádně odůvodněné, například pokud:
a)
v jednáních o restrukturalizačním plánu bylo dosaženo příslušného pokroku;
b)
pokračováním přerušení vymáhání individuálních nároků nejsou nespravedlivě poškozena práva nebo zájmy kterýchkoli dotčených stran; nebo
c)
ve vztahu k dlužníkovi nebylo doposud zahájeno insolvenční řízení, které by mohlo podle vnitrostátního práva skončit jeho likvidací.
8.
Celkové trvání přerušení vymáhání individuálních nároků, včetně prodloužení a obnovení nesmí přesáhnout dvanáct měsíců.
Rozhodnou-li členské státy, že provedou tuto směrnici prostřednictvím jednoho nebo více postupů nebo opatření, které nesplňují podmínky pro oznámení podle přílohy A nařízení (EU) 2015/848, celkové trvání přerušení v rámci takových postupů musí být omezeno na nejvýše čtyři měsíce, pokud se místo soustředění hlavních zájmů dlužníka v období tří měsíců před podáním návrhu na zahájení postupu preventivní restrukturalizace přesunulo z jiného členského státu e.
9.
Členské státy zajistí, aby soudní nebo správní orgány mohly zrušit přerušení vymáhání individuálních nároků v těchto případech:
a)
přerušení nadále neplní cíl podporovat jednání o restrukturalizačním plánu, například ukáže-li se, že určitá část věřitelů, která by podle vnitrostátního práva mohla zabránit přijetí restrukturalizačního plánu, nepodporuje pokračování v jednání;
b)
na návrh dlužníka či odborníka na restrukturalizaci;
c)
stanoví-li tak vnitrostátní právo, pokud přerušení vymáhání individuálních nároků nespravedlivě poškozuje nebo by poškodilo jednoho nebo více věřitelů či jednu nebo více tříd věřitelů; nebo
d)
stanoví-li tak vnitrostátní právo, pokud přerušení povede k úpadku věřitele.
Pravomoc podle prvního pododstavce zrušit přerušení vymáhání individuálních nároků mohou členské státy omezit na situace, kdy věřitelé neměli příležitost být slyšeni před tím, než přerušení vstoupilo v platnost, nebo než soudní či správní orgán povolil jeho prodloužení.
Členské státy mohou stanovit minimální dobu, která nepřekročí lhůtu stanovenou v odstavci 6, během níž nelze přerušení vymáhání individuálních nároků zrušit.
Článek 7
Důsledky přerušení vymáhání individuálních nároků
1.
Pokud povinnost dlužníka podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka, stanovená vnitrostátním právem vznikne během přerušení vymáhání individuálních nároků, musí být tato povinnost po dobu daného přerušení odložena.
2.
Přerušením vymáhání individuálních nároků podle článku 6 se po dobu trvání přerušení na žádost jednoho nebo více věřitelů odloží zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka.
3.
Členské státy se mohou odchýlit od odstavců 1 a 2 v situacích, kdy není dlužník schopen dostát svým splatným závazkům. V takových případech členské státy zajistí, aby soudní nebo správní orgán mohl rozhodnout, že zachová výhodu přerušení vymáhání individuálních nároků, pokud by s ohledem na okolnosti případu zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka, nebylo ve společném zájmu věřitelů.
4.
Členské státy stanoví pravidla, která věřitelům, na něž se přerušení vztahuje, zabrání v tom, aby odkládali plnění, ukončovali, urychlovali nebo jakýmkoli jiným způsobem upravovali zásadní nesplněné smlouvy na úkor dlužníka v souvislosti s dluhy, které vznikly před přerušením, pouze z důvodu, že nebyly dlužníkem uhrazeny. Zásadními nesplněnými smlouvami se rozumí nesplněné smlouvy, které jsou nezbytné pro pokračování každodenního provozu podniku, včetně smluv týkajících se dodávek, jejichž pozastavení by vedlo k zastavení činnosti dlužníka.
Prvním pododstavcem není vyloučena možnost, aby členské státy poskytly takovým věřitelům příslušné záruky s cílem zabránit tomu, aby byli v důsledku uvedeného pododstavce nespravedlivě poškozeni.
Členské státy mohou stanovit, že tento odstavec se použije také na nezásadní nesplněné smlouvy.
5.
Členské státy zajistí, aby věřitelům nebylo umožněno odkládat plnění, ukončovat, urychlovat nebo jakýmkoli jiným způsobem upravovat nesplněné smlouvy na úkor dlužníka prostřednictvím smluvní doložky stanovující taková opatření, a to pouze z důvodu:
a)
návrhu na zahájení řízení o preventivní restrukturalizaci;
b)
žádosti o přerušení vymáhání individuálních nároků;
c)
zahájení řízení o preventivní restrukturalizaci; nebo
d)
přiznání přerušení vymáhání individuálních nároků jako takového.
6.
Členské státy mohou stanovit, že přerušení vymáhání individuálních nároků se nepoužije na dohody o vzájemném zápočtu, včetně dohod o závěrečném vypořádání, na finančních trzích, trzích s energií a komoditních trzích ani za okolností, kdy se nepoužije čl. 31 odst. 1, pokud jsou takové dohody podle vnitrostátního insolvenčního práva vymahatelné. Přerušení se však použije na případy, kdy věřitel vymáhá na dlužníkovi pohledávku, která vznikla v důsledku plnění dohody o vzájemném zápočtu.
První pododstavec se nepoužije na smlouvy o dodávkách zboží, služeb nebo energií nutné pro provoz podniku dlužníka, ledaže tyto smlouvy mají formu pozice obchodované na burze nebo jiném trhu, která může být kdykoli nahrazena v aktuální tržní hodnotě.
7.
Členské státy zajistí, aby skutečnost, že přerušení vymáhání individuálních nároků skončilo bez přijetí restrukturalizačního plánu, sama o sobě nevedla k zahájení insolvenčního řízení, které by mohlo skončit likvidací dlužníka, pokud ovšem nejsou splněny ostatní podmínky pro jeho zahájení stanovené vnitrostátním právem.
KAPITOLA 3
Restrukturalizační plány
Článek 8
Obsah restrukturalizačních plánů
1.
Členské státy vyžadují, aby restrukturalizační plány předkládané k přijetí v souladu s článkem 9 nebo k potvrzení soudním nebo správním orgánem v souladu s článkem 10 obsahovaly alespoň tyto informace:
a)
totožnost dlužníka;
b)
majetek a závazky dlužníka v okamžiku předložení restrukturalizačního plánu, včetně hodnoty majetku, popis ekonomické situace dlužníka a postavení pracovníků a popis příčin a rozsahu obtíží dlužníka;
c)
dotčené strany, ať už vyjmenované jednotlivě, nebo popsané prostřednictvím kategorií dluhu podle vnitrostátního práva, jakož i jejich pohledávky nebo podíly uvedené v restrukturalizačním plánu;
d)
v příslušných případech třídy, do nichž byly dotčené strany seskupeny pro účely přijetí restrukturalizačního plánu, a hodnoty pohledávek a podílů v jednotlivých třídách;
e)
v příslušných případech strany, ať už vyjmenované jednotlivě, nebo popsané prostřednictvím kategorií dluhu podle vnitrostátního práva, které nejsou dotčeny restrukturalizačním plánem, spolu s popisem důvodů, proč se navrhuje, aby se jich restrukturalizační plán nedotýkal;
f)
v příslušných případech totožnost odborníka na restrukturalizaci;
g)
podmínky restrukturalizačního plánu zahrnující zejména:
i)
jakákoliv navrhovaná restrukturalizační opatření uvedená v čl. 2 odst. 1 bodě 1;
ii)
v příslušných případech navrhovanou dobu trvání navrhovaných restrukturalizačních opatření;
iii)
ujednání týkající se informování zástupců zaměstnanců a konzultací s nimi v souladu unijním a vnitrostátním právem;
iv)
v příslušných případech celkové důsledky týkající se zaměstnanosti, jako je propouštění, práce v režimu zkrácené pracovní doby nebo podobné;
v)
odhadované finanční toky dlužníka, stanoví-li tak vnitrostátní právo, a
vi)
případné nové financování, s nímž se v rámci restrukturalizačního plánu počítá, a odůvodnění toho, proč je k provedení daného plánu zapotřebí;
h)
odůvodnění, které vysvětluje, proč má restrukturalizační plán přiměřené vyhlídky na to, že zabrání úpadku dlužníka a zajistí životaschopnost podniku, včetně nezbytných předpokladů úspěchu plánu. Členské státy mohou vyžadovat, aby odůvodnění bylo vyhotoveno nebo schváleno externím znalcem nebo odborníkem na restrukturalizaci, pokud byl tento odborník jmenován.
2.
Členské státy zpřístupní on-line komplexní kontrolní seznam pro účely restrukturalizačních plánů, přizpůsobený potřebám malých a středních podniků. Kontrolní seznam musí obsahovat praktické pokyny pro vypracování restrukturalizačního plánu podle vnitrostátního práva.
Kontrolní seznam musí být k dispozici v úředním jazyce nebo jazycích členského státu. Členské státy zváží zpřístupnění kontrolního seznamu alespoň v jednom dalším jazyce, zejména v jazyce používaném v mezinárodním obchodě.
Článek 9
Přijetí restrukturalizačních plánů
1.
Členské státy zajistí, aby dlužníci měli právo předložit restrukturalizační plány k přijetí dotčenými stranami bez ohledu na to, kdo žádá o postup preventivní restrukturalizace podle článku 4.
Členské státy mohou rovněž stanovit, že věřitelé a odborníci na restrukturalizaci mají právo předložit restrukturalizační plány a za jakých podmínek tak mohou učinit.
2.
Členské státy zajistí, aby dotčené strany měly právo hlasovat o přijetí restrukturalizačního plánu.
Strany, které nejsou restrukturalizačním plánem dotčeny, nemají při přijímání tohoto plánu hlasovací práva.
3.
Bez ohledu na odstavec 2 mohou členské státy vyloučit z práva hlasovat tyto strany:
a)
držitele majetkových podílů;
b)
věřitele, jejichž pohledávky se řadí za pohledávky běžných nezajištěných věřitelů v normálním pořadí priorit při likvidaci; nebo
c)
jakoukoli stranu spřízněnou s dlužníkem nebo dlužníkovým podnikem se střetem zájmů podle vnitrostátního práva.
4.
Členské státy zajistí, aby se s dotčenými stranami zacházelo v oddělených třídách, které odrážejí dostatečnou míru společných zájmů na základě ověřitelných kritérií, v souladu s vnitrostátním právem. Přinejmenším se pro účely přijetí restrukturalizačního plánu musí v oddělených třídách zacházet s věřiteli zajištěných a nezajištěných pohledávek.
Členské státy mohou rovněž stanovit, že s pohledávkami pracovníků se zachází v jejich vlastní oddělené třídě.
Členské státy mohou stanovit, že dlužníci, kteří jsou malými nebo středními podniky, se mohou rozhodnout nezacházet s dotčenými stranami v oddělených třídách.
Členské státy zavedou vhodná opatření k zajištění toho, že při tvorbě tříd je zvláštní pozornost věnována ochraně zranitelných věřitelů, jako jsou malí dodavatelé.
5.
Hlasovací práva a tvorbu tříd posoudí soudní nebo správní orgán, je-li podána žádost o potvrzení restrukturalizačního plánu.
Členské státy mohou vyžadovat, aby hlasovací práva a tvorbu tříd posoudil a potvrdil soudní nebo správní orgán v dřívější fázi, než je fáze uvedená v prvním pododstavci.
6.
Restrukturalizační plán je přijat dotčenými stranami za předpokladu, že je v každé třídě dosaženo většiny podle výše pohledávek nebo podílů. Členské státy mohou navíc vyžadovat, aby v každé třídě bylo dosaženo většiny podle počtu dotčených stran.
Členské státy stanoví většiny požadované pro přijetí restrukturalizačního plánu. Tyto většiny nesmí být vyšší než 75 % podle výše pohledávek nebo podílů v každé třídě, nebo případně podle počtu dotčených stran v každé třídě.
7.
Bez ohledu na odstavce 2 až 6 mohou členské státy stanovit, že formální hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu lze nahradit dohodou s potřebnou většinou.
Článek 10
Potvrzení restrukturalizačních plánů
1.
Členské státy zajistí, aby přinejmenším následující restrukturalizační plány byly pro strany závazné, pouze pokud je potvrdí soudní nebo správní orgán:
a)
restrukturalizační plány, které se dotýkají pohledávek nebo podílů nesouhlasících dotčených stran;
b)
restrukturalizační plány, které předpokládají nové financování;
c)
restrukturalizační plány, které zahrnují ztrátu více než 25 % pracovní síly, pokud tuto ztrátu povoluje vnitrostátní právo.
2.
Členské státy zajistí, aby podmínky, za kterých může být restrukturalizační plán potvrzen soudním nebo správním orgánem, byly jasně vymezeny a zahrnovaly alespoň následující:
a)
restrukturalizační plán byl přijat v souladu s článkem 9;
b)
s věřiteli s dostatečnou mírou společných zájmů v téže třídě se zachází rovnocenně, a způsobem přiměřeným k jejich pohledávkám;
c)
oznámení o restrukturalizačním plánu bylo uskutečněno v souladu s vnitrostátním právem všem dotčeným stranám;
d)
v případě existence nesouhlasících věřitelů restrukturalizační plán splňuje test nejlepších zájmů věřitelů;
e)
v příslušných případech, jakékoli nové financování je nutné k provedení restrukturalizačního plánu a nepoškozuje nespravedlivě zájmy věřitelů.
Soudní nebo správní orgán posoudí splnění prvního pododstavce písm. d) pouze v případě, že byly z tohoto důvodu podány proti restrukturalizačnímu plánu námitky.
3.
Členské státy zajistí, aby soudní nebo správní orgány měly možnost odmítnout potvrdit restrukturalizační plán, pokud by tento plán neměl přiměřené vyhlídky zabránit úpadku dlužníka nebo zajistit životaschopnost podniku.
4.
Členské státy zajistí, aby v případech, kdy je pro závaznost restrukturalizačního plánu nutné potvrzení soudním nebo správním orgánem, bylo rozhodnutí přijato efektivně s cílem zajistit urychlené vyřízení záležitosti.
Článek 11
Vnucení třídám
1.
Členské státy zajistí, aby restrukturalizační plán, který není schválen dotčenými stranami ve všech hlasovacích třídách, jak je vymezeno v čl. 9 odst. 6, mohl být potvrzen soudním nebo správním orgánem na návrh dlužníka nebo se souhlasem dlužníka a stal se závazným pro nesouhlasící hlasovací třídy, pokud daný restrukturalizační plán splňuje alespoň tyto podmínky:
a)
je v souladu s čl. 10 odst. 2 a 3;
b)
byl schválen:
i)
většinou hlasovacích tříd dotčených stran, pokud alespoň jedna z těchto tříd je třídou zajištěných věřitelů nebo má vyšší prioritu než třída běžných nezajištěných věřitelů, nebo pokud tomu tak není, potom
ii)
alespoň jednou z hlasovacích tříd dotčených stran, nebo, stanoví-li tak vnitrostátní právo, poškozených stran, kromě třídy držitelů majetkových podílů nebo jakékoli jiné třídy, která by při ocenění dlužníka za předpokladu trvání podniku neobdržela žádnou platbu ani si neponechala žádný podíl, nebo u níž lze v souladu s vnitrostátním právem přiměřeně předpokládat, že by neobdržela žádnou platbu ani si neponechala žádný podíl, pokud by se použilo normální pořadí priorit při likvidaci podle vnitrostátního práva;
c)
zajišťuje, aby se s nesouhlasící hlasovací třídou dotčených věřitelů zacházelo alespoň stejně příznivě jako s jakoukoli jinou třídou stejné priority a příznivěji než s jakoukoli třídou s nižší prioritou; a
d)
žádná třída dotčených stran nemůže podle restrukturalizačního plánu obdržet nebo si ponechat více než plnou výši svých pohledávek nebo podílů.
Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy omezit požadavek souhlasu dlužníka na případy, kdy jsou dlužníky malé a střední podniky.
Členské státy mohou zvýšit minimální počet tříd dotčených stran, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právo, poškozených stran, který je nutný ke schválení plánu podle písm. b) prvního pododstavce bodu ii).
2.
Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. c) mohou členské státy stanovit, aby nároky dotčených věřitelů v nesouhlasící hlasovací třídě byly uspokojeny v plné výši stejnými nebo rovnocennými prostředky, pokud má jakákoli třída s nižší prioritou na základě restrukturalizačního plánu obdržet jakoukoli platbu nebo si ponechat jakýkoli podíl.
Členské státy mohou zachovat nebo zavést ustanovení odchylná od prvního pododstavce, je-li to nutné k dosažení cílů restrukturalizačního plánu, a pokud restrukturalizační plán nespravedlivě nepoškozuje práva nebo zájmy kterékoli z dotčených stran.
Článek 12
Držitelé majetkových podílů
1.
Pokud členské státy vyloučí držitele majetkových podílů z použití článků 9 až 11, musí jinými prostředky zajistit, aby daným držitelům majetkových podílů nebylo umožněno nepřiměřeně bránit nebo klást překážky přijetí a potvrzení restrukturalizačního plánu.
2.
Členské státy rovněž zajistí, aby držitelům majetkových podílů nebylo umožněno nepřiměřeně bránit nebo klást překážky provedení restrukturalizačního plánu.
3.
Členské státy mohou přizpůsobit vymezení toho, co znamená nepřiměřeně bránit nebo klást překážky podle tohoto článku, aby se mimo jiné zohlednilo, zda je dlužník malým či středním podnikem, nebo velkým podnikem, navržená restrukturalizační opatření dotýkající se práv držitelů majetkových podílů, typ držitele majetkových podílů, zda je dlužník právnickou nebo fyzickou osobou nebo zda společníci v obchodní společnosti ručí omezeně či neomezeně.
Článek 13
Pracovníci
1.
Členské státy zajistí, aby rámcem preventivní restrukturalizace nebyla dotčena individuální a kolektivní práva pracovníků podle unijního a vnitrostátního pracovního práva, jako například:
a)
právo na kolektivní vyjednávání a protestní akce a
b)
právo na informování a projednávání v souladu se směrnicí 2002/14/ES a směrnicí 2009/38/ES, zejména:
i)
informování zástupců zaměstnanců o nejnovějším a pravděpodobném vývoji činností podniku nebo závodu a o jeho hospodářské situaci, což jim umožní sdělit dlužníkovi případné obavy ohledně situace podniku a nutnosti zvážit restrukturalizační mechanismy;
ii)
informování zástupců zaměstnanců o jakémkoliv postupu preventivní restrukturalizace, který by mohl mít dopad na zaměstnanost, například na schopnost pracovníků obdržet svou mzdu a jakékoli budoucí platby, včetně plateb vyplývajících ze zaměstnaneckého penzijního pojištění;
iii)
informování zástupců zaměstnanců o restrukturalizačních plánech a projednávání těchto plánů s nimi před tím, než jsou předloženy k přijetí podle článku 9 nebo k potvrzení soudním či správním orgánem podle článku 10;
c)
práva zaručená směrnicemi 98/59/ES, 2001/23/ES a 2008/94/ES.
2.
Zahrnuje-li restrukturalizační plán opatření vedoucí ke změnám organizace práce nebo smluvních vztahů s pracovníky, pracovníci schválí taková opatření, pokud vnitrostátní právo nebo kolektivní smlouvy takové schválení v těchto případech stanoví.
Článek 14
Ocenění soudním nebo správním orgánem
1.
Soudní nebo správní orgán přijme rozhodnutí o ocenění podniku dlužníka, pouze pokud nesouhlasící dotčená strana podá námitky proti restrukturalizačnímu plánu buď:
a)
z důvodu údajného nesplnění testu nejlepších zájmů věřitelů podle čl. 2 odst. 1 bodu 6; nebo
b)
z důvodu údajného porušení podmínek vnucení třídám podle čl. 11 odst. 1 písm. b) bodu ii).
2.
Členské státy zajistí, aby pro účely přijetí rozhodnutí o ocenění v souladu s odstavcem 1 soudní nebo správní orgány mohly jmenovat nebo vyslechnout řádně kvalifikované znalce.
3.
Pro účely odstavce 1 členské státy zajistí, aby nesouhlasící dotčená strana mohla vznést námitku u soudního nebo správního orgánu, který byl požádán o potvrzení restrukturalizačního plánu.
Členské státy mohou stanovit, že takovou námitku lze vznést v souvislosti s odvoláním proti rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu.
Článek 15
Účinky restrukturalizačních plánů
1.
Členské státy zajistí, aby restrukturalizační plány, jež potvrdí soudní nebo správní orgán, byly závazné pro všechny dotčené strany jmenované nebo popsané v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. c).
2.
Členské státy zajistí, aby věřitelé, kteří se podle vnitrostátního práva na přijímání restrukturalizačního plánu nepodílejí, nebyli tímto plánem dotčeni.
Článek 16
Odvolání
1.
Členské státy zajistí, aby jakékoli odvolání podle vnitrostátního práva proti rozhodnutí o potvrzení nebo zamítnutí restrukturalizačního plánu přijatému soudním orgánem bylo předloženo vyššímu soudnímu orgánu.
Členské státy zajistí, aby odvolání proti rozhodnutí o potvrzení nebo zamítnutí restrukturalizačního plánu přijatému správním orgánem bylo předloženo soudnímu orgánu.
2.
Odvolání musí být řešena efektivně v zájmu urychleného vyřízení.
3.
Odvolání proti rozhodnutí potvrzujícímu restrukturalizační plán nemá odkladné účinky na provádění plánu.
Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy stanovit, že soudní orgány mohou odložit výkon restrukturalizačního plánu nebo jeho částí, je-li to potřebné a vhodné k ochraně zájmů některé ze stran.
4.
Členské státy zajistí, aby v případě, že je odvolání podle odstavce 3 vyhověno, mohl soudní orgán buď:
a)
nepotvrdit restrukturalizační plán; nebo
b)
potvrdit restrukturalizační plán buď se změnami, stanoví-li tak vnitrostátní právo, nebo beze změn.
Členské státy mohou stanovit, že je-li plán potvrzen podle prvního pododstavce písm. b), obdrží strana, která utrpěla peněžitou ztrátu a jejímuž odvolání bylo vyhověno, náhradu.
KAPITOLA 4
Ochrana nového financování, prozatímního financování a jiných transakcí souvisejících s restrukturalizací
Článek 17
Ochrana nového financování a prozatímního financování
1.
Členské státy zajistí, aby nové financování a prozatímní financování byla dostatečně chráněna. V případě jakéhokoli následného úpadku dlužníka přinejmenším platí, že:
▼C1
a)
nové financování a prozatímní financování nesmí být prohlášena za absolutně nebo relativně neplatná nebo neúčinná a
▼B
b)
poskytovatelům takového financování nesmí vzniknout občanskoprávní, správní ani trestní odpovědnost z důvodu, že takové financování poškozuje věřitele jako celek, ledaže existují jiné důvody stanovené vnitrostátním právem.
2.
Členské státy mohou stanovit, že odstavec 1 se použije pouze na nové financování v případech, kdy byl restrukturalizační plán potvrzen soudním nebo správním orgánem, nebo na prozatímní financování, které bylo předmětem předchozí kontroly.
3.
Členské státy mohou z uplatňování odstavce 1 vyloučit prozatímní financování, které je poskytnuto poté, co dlužník přestal být schopen dostát svým splatným závazkům.
4.
Členské státy mohou stanovit, že poskytovatelé nového nebo prozatímního financování mají právo obdržet v rámci následných insolvenčních řízení platbu přednostně před jinými věřiteli, kteří by jinak měli nadřazené nebo rovnocenné pohledávky.
Článek 18
Ochrana jiných transakcí souvisejících s restrukturalizací
▼C1
1.
Aniž je dotčen článek 17, členské státy zajistí, aby v případě jakéhokoli následného úpadku dlužníka nebyly transakce, které jsou přiměřené a bezprostředně nezbytné pro jednání o restrukturalizačním plánu, prohlášeny za absolutně nebo relativně neplatné nebo neúčinné z důvodu, že poškozují věřitele jako celek, ledaže existují jiné důvody stanovené vnitrostátním právem.
▼B
2.
Členské státy mohou stanovit, že se odstavec 1 použije pouze v případech, kdy je plán potvrzen soudním nebo správním orgánem nebo kdy byly takové transakce předmětem předchozí kontroly.
3.
Členské státy mohou z uplatňování odstavce 1 vyloučit transakce, které jsou provedeny poté, co dlužník přestal být schopen dostát svým splatným závazkům.
4.
Transakce uvedené v odstavci 1 zahrnují minimálně:
a)
úhradu poplatků a nákladů spojených s jednáním o restrukturalizačním plánu, s jeho přijetím nebo potvrzením;
b)
úhradu poplatků a nákladů vynaložených při hledání odborného poradenství v úzké souvislosti s restrukturalizací;
c)
úhradu mezd pracovníků za již odvedenou práci, aniž jsou dotčena jiná ochranná opatření podle unijního nebo vnitrostátního práva;
d)
jakékoli platby a výdaje vynaložené v rámci běžné podnikatelské činnosti, jiné než platby a výdaje uvedené v písmenech a) až c).
▼C1
5.
Aniž je dotčen článek 17, členské státy zajistí, aby v případě jakéhokoli následného úpadku dlužníka jakékoli transakce, které jsou přiměřené a bezprostředně nezbytné pro provádění restrukturalizačního plánu a jsou provedeny v souladu s restrukturalizačním plánem potvrzeným soudním nebo správním orgánem, nebyly prohlášeny za absolutně nebo relativně neplatné nebo neúčinné z důvodu, že poškozují věřitele jako celek, ledaže existují jiné důvody stanovené vnitrostátním právem.
KAPITOLA 5
Povinnosti členů vrcholného managementu
Článek 19
Povinnosti členů vrcholného managementu v případech hrozícího úpadku
Členské státy zajistí, aby v případech hrozícího úpadku členové vrcholného managementu řádně zohlednili přinejmenším:
▼B
a)
zájmy věřitelů, držitelů majetkových podílů a dalších zainteresovaných stran;
b)
nutnost přijmout kroky k zabránění úpadku a
c)
potřebu vyhnout se úmyslnému nebo hrubě nedbalému jednání, které ohrožuje životaschopnost podniku.
HLAVA III
ODDLUŽENÍ A ZÁKAZY ČINNOSTI
Článek 20
Přístup k oddlužení
1.
Členské státy zajistí, aby podnikatelé v úpadku měli přístup k nejméně jednomu postupu, jenž může vést k úplnému oddlužení v souladu s touto směrnicí.
Členské státy mohou požadovat ukončení obchodu, živnosti, řemesla nebo povolání, s nímž souvisejí dluhy podnikatele v úpadku.
2.
Členské státy, ve kterých je úplné oddlužení podmíněno částečným splacením dluhu podnikatelem, zajistí, aby související povinnost splacení vycházela z individuální situace podnikatele, a zejména aby byla úměrná jeho postižitelnému nebo disponibilnímu příjmu a majetku během doby oddlužení a zohledňovala spravedlivý zájem věřitelů.
3.
Členské státy zajistí, aby podnikatelé, kteří byli oddluženi, mohli využít stávajících vnitrostátních rámců poskytujících podnikatelskou podporu pro podnikatele včetně přístupu k příslušným a aktuálním informacím o těchto rámcích.
Článek 21
Doba oddlužení
1.
Členské státy zajistí, aby doba, po jejímž uplynutí mohou být podnikatelé v úpadku zcela oddluženi, nebyla delší než tři roky počínaje nejpozději:
a)
v případě postupu, který zahrnuje splátkový kalendář, dnem rozhodnutí soudního nebo správního orgánu, kterým se potvrzuje daný kalendář, nebo zahájením plnění daného kalendáře; nebo
b)
v případě jakéhokoli jiného postupu dnem rozhodnutí soudního nebo správního orgánu o zahájení tohoto postupu nebo stanovení majetkové podstaty podnikatele.
2.
Členské státy zajistí, aby podnikatelé v úpadku, kteří splnili své povinnosti, pokud takové povinnosti existují podle vnitrostátního práva, byli oddluženi ke dni uplynutí doby oddlužení, aniž by museli soudní nebo správní orgán žádat o zahájení dalšího postupu vedle postupů uvedených v odstavci 1.
Aniž je dotčen první pododstavec, členské státy mohou zachovat nebo zavést ustanovení, která soudnímu nebo správnímu orgánu umožňují ověřit, zda podnikatelé splnili podmínky pro oddlužení.
3.
Členské státy mohou stanovit, že úplné oddlužení nenaruší pokračování insolvenčního řízení zahrnujícího zpeněžení a rozdělení majetku podnikatele, jenž byl součástí majetkové podstaty uvedeného podnikatele ke dni uplynutí doby oddlužení.
Článek 22
Doba zákazu činnosti
1.
Členské státy zajistí, aby v případě, že je podnikatel v úpadku oddlužen v souladu s touto směrnicí, veškeré zákazy zahájení nebo provozování obchodu, živnosti, řemesla nebo povolání založené výlučně na skutečnosti, že daný podnikatel je v úpadku, pozbyly účinků nejpozději na konci doby oddlužení.
2.
Členské státy zajistí, aby po uplynutí doby oddlužení pozbyly zákazy činnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku účinku, aniž by bylo nutné žádat soudní nebo správní orgán o zahájení dalšího postupu vedle postupů uvedených v čl. 21 odst. 1.
Článek 23
Odchylky
1.
Odchylně od článků 20 až 22 členské státy zachovají nebo zavedou ustanovení, která zamítají nebo omezují přístup k oddlužení, ruší výhodu oddlužení nebo stanoví delší doby pro úplné oddlužení nebo delší doby zákazu činnosti, pokud podnikatel v úpadku jednal podle vnitrostátního práva nepoctivě nebo se zlým úmyslem vůči věřitelům nebo dalším zainteresovaným stranám při zadlužování, během insolvenčního řízení nebo v průběhu splácení dluhu podle vnitrostátního práva, aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla týkající se důkazního břemene.
2.
Odchylně od článků 20 až 22 mohou členské státy zachovat nebo zavést ustanovení, která zamítají, omezují přístup k oddlužení, ruší výhodu oddlužení nebo stanoví delší doby pro úplné oddlužení nebo delší doby zákazu činnosti, a to za určitých přesně stanovených okolností a pokud jsou tyto odchylky řádně odůvodněny, například pokud:
a)
podnikatel v úpadku podstatným způsobem porušil povinnosti podle splátkového kalendáře nebo jakoukoli jinou právní povinnost, která má chránit zájmy věřitelů, včetně povinnosti maximalizovat výnosy pro věřitele;
b)
podnikatel v úpadku porušil povinnost poskytovat informace nebo součinnost podle unijního a vnitrostátního práva;
c)
existují zneužívající návrhy na oddlužení;
d)
existuje další návrh na oddlužení během určitého období poté, co bylo podnikateli v úpadku přiznáno úplné oddlužení nebo bylo zamítnuto jeho úplné oddlužení z důvodu závažného porušení povinnosti poskytovat informace nebo součinnost;
e)
nejsou pokryty náklady postupu vedoucího k oddlužení, nebo
f)
je odchylka nezbytná k zajištění rovnováhy mezi právy dlužníka a právy jednoho či více věřitelů.
3.
Odchylně od článku 21 mohou členské státy stanovit delší doby oddlužení v případech, kdy:
a)
soudní nebo správní orgán schválí nebo nařídí ochranná opatření za účelem ochrany hlavního bydliště podnikatele v úpadku a případně rodiny podnikatele nebo majetku, jenž je zásadní pro pokračování obchodu, živnosti, řemesla nebo povolání podnikatele; nebo
b)
nedochází ke zpeněžení hlavního bydliště podnikatele v úpadku a případně rodiny podnikatele.
4.
Členské státy mohou vyloučit určité kategorie dluhu z oddlužení nebo mohou omezit přístup k oddlužení nebo stanovit delší dobu oddlužení, pokud jsou taková vyloučení, omezení nebo delší doby řádně odůvodněny, jako například v případě:
a)
zajištěných dluhů;
b)
dluhů vyplývajících z trestních sankcí nebo s nimi souvisejících;
c)
dluhů vyplývajících z deliktní odpovědnosti;
d)
dluhů souvisejících s vyživovacími povinnostmi vyplývajícími z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství;
e)
dluhů vzniklých po podání návrhu na postup vedoucí k oddlužení nebo po zahájení tohoto postupu a
f)
dluhů vyplývajících z povinnosti uhradit náklady na postup vedoucí k oddlužení.
5.
Odchylně od článku 22 mohou členské státy stanovit delší nebo neomezenou dobu zákazu činnosti, pokud podnikatel v úpadku vykonává povolání:
a)
na které se vztahují zvláštní etická pravidla nebo zvláštní pravidla týkající se dobrého jména či odborných znalostí, a daný podnikatel uvedená pravidla porušil, nebo
b)
zabývající se správou majetku jiných osob.
První pododstavec se použije rovněž tehdy, pokud podnikatel v úpadku žádá o přístup k povolání uvedenému v písmenech a) nebo b) uvedeného pododstavce.
6.
Touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní pravidla týkající se jiných zákazů činnosti nařízených soudním nebo správním orgánem, než jsou zákazy uvedené v článku 22.
Článek 24
Konsolidace řízení týkajících se dluhů z podnikání a osobních dluhů
1.
Členské státy zajistí, aby v případě, že podnikatel v úpadku má dluhy z podnikání vzniklé při provozování svého obchodu, živnosti, řemesla nebo povolání a zároveň i osobní dluhy vzniklé mimo rámec těchto činností, které nelze přiměřeně oddělit, byly pro účely úplného oddlužení tyto dluhy, pokud jsou osvoboditelné od placení, řešeny v jediném řízení.
2.
Členské státy mohou stanovit, že pokud lze dluhy z podnikání a osobní dluhy oddělit, budou pro účely úplného oddlužení řešeny buď v oddělených, avšak koordinovaných řízeních, nebo v témž řízení.
HLAVA IV
OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ ÚČINNOSTI POSTUPŮ RESTRUKTURALIZACE, INSOLVENCE A ODDLUŽENÍ
Článek 25
Soudní a správní orgány
Aniž jsou dotčeny nezávislost soudnictví a jakékoliv rozdíly v uspořádání soudního systému v rámci Unie, členské státy zajistí, aby:
a)
členové soudních a správních orgánů, které se zabývají postupy restrukturalizace, insolvence a oddlužení, absolvovali vhodnou odbornou přípravu a měli odborné znalosti nezbytné pro plnění svých povinností a
b)
postupy restrukturalizace, insolvence a oddlužení byly řešeny účinným způsobem za účelem urychleného vyřízení.
Článek 26
Odborníci na postupy restrukturalizace, insolvence a oddlužení
1.
Členské státy zajistí, aby:
a)
odborníci jmenovaní soudním nebo správním orgánem v postupech restrukturalizace, insolvence a oddlužení (dále jen „odborníci“) absolvovali vhodnou odbornou přípravu a měli odborné znalosti nezbytné pro plnění svých povinností;
b)
podmínky způsobilosti, jakož i proces jmenování a odvolávání odborníků a jejich odstupování z funkce byly jasné, transparentní a spravedlivé;
c)
při jmenování odborníka pro konkrétní případ, včetně případů obsahujících přeshraniční prvky, byla věnována náležitá pozornost zkušenostem a odborným znalostem odborníka a zvláštním rysům daného případu a
d)
za účelem zabránění střetu zájmů měli dlužníci a věřitelé možnost buď vznést námitky proti výběru či jmenování odborníka, nebo požadovat výměnu odborníka.
2.
Komise usnadní sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem zlepšit kvalitu odborné přípravy napříč Unií, a to mimo jiné výměnou zkušeností a prostřednictvím nástrojů pro zvyšování kapacit.
Článek 27
Dohled nad odborníky a jejich odměňování
1.
Členské státy zavedou vhodné dohledové a regulační mechanismy, aby bylo zajištěno, že práce odborníků podléhá účinnému dohledu, s cílem zabezpečit, že jejich služby jsou poskytovány účinným a kvalifikovaným způsobem a ve vztahu k účastníkům nestranně a nezávisle. Součástí těchto mechanismů jsou také opatření týkající se odpovědnosti odborníků, kteří při plnění svých povinností selhali.
2.
Členské státy zajistí, aby informace o orgánech nebo subjektech vykonávajících dohled nad odborníky byly veřejně dostupné.
3.
Členské státy mohou podporovat vypracování kodexů chování a jejich dodržování ze strany odborníků.
4.
Členské státy zajistí, aby se odměna odborníků řídila pravidly, jež jsou v souladu s cílem účinného ukončení postupů.
Členské státy zajistí, aby byly zavedeny vhodné postupy k řešení případných sporů ohledně odměn.
Článek 28
Používání elektronických komunikačních prostředků
Členské státy zajistí, aby v postupech restrukturalizace, insolvence a oddlužení mohli účastníci postupů, odborník a soudní či správní orgán, mimo jiné i v přeshraničních situacích, za použití elektronických komunikačních prostředků provádět alespoň tyto úkony:
a)
přihlašování pohledávek;
b)
předkládání restrukturalizačních plánů nebo splátkových kalendářů;
c)
zasílání oznámení věřitelům;
d)
podávání námitek a odvolání.
HLAVA V
MONITOROVÁNÍ POSTUPŮ RESTRUKTURALIZACE, INSOLVENCE A ODDLUŽENÍ
Článek 29
Shromažďování údajů
1.
Členské státy každoročně na vnitrostátní úrovni shromažďují a agregují údaje o postupech restrukturalizace, insolvence a oddlužení, rozčleněné podle druhu postupu a zahrnující alespoň tyto prvky:
a)
počet postupů, o které bylo požádáno nebo které byly zahájeny, je-li toto zahájení stanoveno ve vnitrostátním právu, a postupů, které dosud probíhají nebo byly uzavřeny;
b)
průměrná délka postupů od podání návrhu nebo od jejich zahájení, je-li toto zahájení stanoveno ve vnitrostátním právu, do jeho uzavření;
c)
počet postupů jiných než těch podle písmena d), rozčleněných podle druhu výsledků;
d)
počet návrhů na postupy restrukturalizace, které byly prohlášeny za nepřípustné, byly zamítnuty nebo byly vzaty zpět před zahájením.
2.
Členské státy každoročně na vnitrostátní úrovni shromažďují a agregují údaje o počtu dlužníků, na něž se vztahovaly postupy restrukturalizace nebo insolvence a u nichž byl během tří let předcházejících podání návrhu nebo zahájení takového postupu, je-li toto zahájení stanoveno ve vnitrostátním právu, potvrzen restrukturalizační plán v rámci předchozího postupu restrukturalizace podle hlavy II.
3.
Členské státy mohou každoročně na vnitrostátní úrovni shromažďovat a agregovat údaje o:
a)
průměrných nákladech na jednotlivé druhy postupů;
b)
průměrné výtěžnosti u zajištěných a nezajištěných věřitelů a případně samostatně u jiných druhů věřitelů;
c)
počtu podnikatelů, kteří založí nový podnik poté, co podstoupili postup podle čl. 1 odst. 1 písm. b);
d)
počtu ztracených pracovních míst v souvislosti s postupy restrukturalizace a insolvence.
4.
Členské státy rozčlení údaje uvedené v odst. 1 písm. a) až c) a případně údaje uvedené v odstavci 3, jsou-li k dispozici, podle:
a)
velikosti dotčených dlužníků, kteří nejsou fyzickými osobami;
b)
toho, zda je dlužníkem, na něhož se vztahují postupy restrukturalizace nebo insolvence, fyzická nebo právnická osoba, a
c)
toho, zda se postupy vedoucí k oddlužení týkají pouze podnikatelů, nebo všech fyzických osob.
5.
Členské státy mohou shromažďovat a agregovat údaje uvedené v odstavcích 1 až 4 metodou výběru vzorků, která zajistí, že vzorky jsou reprezentativní z hlediska velikosti a rozmanitosti.
6.
Členské státy shromažďují a agregují údaje uvedené v odstavcích 1, 2, 4 a případně v odstavci 3 za celé kalendářní roky končící vždy dnem 31. prosince každého roku, a to počínaje prvním celým kalendářním rokem následujícím po … [den použitelnosti prováděcích aktů uvedených v odstavci 7]. Tyto údaje se sdělují každý rok Komisi prostřednictvím standardního formuláře pro sdělování údajů, a to vždy do 31. prosince kalendářního roku následujícího po roce, za který se údaje shromažďují.
7.
Formulář pro sdělování údajů zmíněný v odstavci 6 tohoto článku Komise zavede prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 30 odst. 2.
8.
Komise na svých internetových stránkách zveřejní přístupnou a uživatelsky vstřícnou formou údaje sdělené v souladu s odstavcem 6.
Článek 30
Postup projednávání ve výboru
1.
Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
HLAVA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 31
Vztah k jiným aktům a mezinárodním nástrojům
1.
Tyto předpisy se použijí bez ohledu na tuto směrnici:
a)
směrnice 98/26/ES,
b)
směrnice 2002/47/ES a
c)
nařízení (EU) č. 648/2012.
2.
Touto směrnicí nejsou dotčeny požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků, které jsou pro platební instituce stanoveny podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (
1
) a pro instituce elektronických peněz podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (
2
).
3.
Touto směrnicí není dotčeno uplatňování Úmluvy o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení a Protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel, které byly podepsány v Kapském Městě dne 16. listopadu 2001, jejichž stranami jsou některé členské státy v době přijetí této směrnice.
Článek 32
Změna směrnice (EU) 2017/1132
V článku 84 směrnice (EU) 2017/1132 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„4.
Členské státy se odchýlí od ustanovení čl. 58 odst. 1, článku 68, článků 72, 73 a 74, čl. 79 odst. 1 písm. b), čl. 80 odst. 1 a článku 81 v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je nezbytné ke zřízení rámce preventivní restrukturalizace stanoveného ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 (
*1
).
Prvním pododstavcem není dotčena zásada rovného zacházení s akcionáři.
Článek 33
Ustanovení o přezkumu
Nejpozději do 17. července 2026 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování a dopadech této směrnice, včetně uplatňovaní pravidel pro tvorbu tříd a hlasování ve vztahu ke zranitelným věřitelům, jako jsou například pracovníci. Na základě tohoto posouzení Komise předloží ve vhodných případech legislativní návrh, přičemž zváží přijetí dalších opatření ke konsolidaci a harmonizaci právního rámce v oblasti restrukturalizace, insolvence a oddlužení.
Článek 34
Provedení
1.
Členské státy přijmou a zveřejní do 17. července 2021 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, s výjimkou ustanovení nezbytných pro dosažení souladu s čl. 28 písm. a), b) a c), která přijmou a zveřejní do 17. července 2024, a ustanovení nezbytných pro dosažení souladu s čl. 28 písm. d), která přijmou a zveřejní do 17. července 2026. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.
Uvedené právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí členské státy použijí od 17. července 2021, s výjimkou ustanovení nezbytných pro dosažení souladu s čl. 28 písm. a), b) a c), která použijí od 17. července 2024, a ustanovení nezbytných pro dosažení souladu s čl. 28 písm. d), která použijí od 17. července 2026.
2.
Odchylně od odstavce 1 může být lhůta pro provedení stanovená odstavcem 1 prodloužena maximálně o jeden rok v případě členských států, které se při provádění této směrnice budou potýkat se zvláště velkými potížemi. O tom, že potřebují využít této možnosti prodloužení lhůty pro provedení, uvědomí členské státy Komisi do 17. ledna 2021.
3.
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 35
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v
Úředním věstníku Evropské unie
.
Článek 36
Tato směrnice je určena členským státům.
(
1
) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).
(
2
) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).
(
*1
) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci) (Úř. věst. L 172, 26.6.2019, s. 18).“