Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1.   S cílem bojovat proti praktikám, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému, tato směrnice stanoví minimální seznam zakázaných nekalých obchodních praktik ve vztazích mezi kupujícími a dodavateli v zemědělském a potravinovém řetězci, minimální pravidla pro prosazování těchto zákazů a opatření pro koordinaci mezi donucovacími orgány.
2.   Tato směrnice se vztahuje na některé nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků:
a)
dodavateli, jejichž roční obrat nepřesahuje 2 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 2 000 000 EUR;
b)
dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 2 000 000 EUR, ale nepřesahuje 10 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 10 000 000 EUR;
c)
dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 10 000 000 EUR, ale nepřesahuje 50 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 50 000 000 EUR;
d)
dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 50 000 000 EUR, ale nepřesahuje 150 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 150 000 000 EUR;
e)
dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 150 000 000 EUR, ale nepřesahuje 350 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 350 000 000 EUR.
Roční obrat dodavatelů a kupujících uvedený v prvním pododstavci písm. a) až e) musí být chápán v souladu s příslušnými částmi přílohy doporučení Komise 2003/361/ES
(
8
)
, a zejména jejích článků 3, 4 a 6, včetně definic „nezávislého podniku“, „partnerského podniku“, „propojeného podniku“ a jiných věcí týkajících se obratu.
Odchylně od prvního pododstavce se tato směrnice vztahuje na prodej zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavateli, jejichž roční obrat nepřesahuje 350 000 000 EUR, všem kupujícím, kteří jsou veřejnými orgány.
Tato směrnice se vztahuje na prodeje, při nichž jsou dodavatel, kupující, nebo oba usazeni v Unii.
Tato směrnice se vztahuje rovněž na služby v rozsahu, v jakém jsou výslovně uvedeny v článku 3, poskytované dodavateli kupujícím.
Tato směrnice se nevztahuje na dohody mezi dodavateli a spotřebiteli.
3.   Tato směrnice se vztahuje na smlouvy o dodávkách uzavřené po dni použitelnosti předpisů, jimiž se tato směrnice provádí ve vnitrostátním právu, v souladu s čl. 13 odst. 1 druhým pododstavcem.
4.   Smlouvy o dodávkách uzavřené přede dnem vyhlášení předpisů provádějících tuto směrnici v souladu s čl. 13 odst. 1 prvním pododstavcem ve vnitrostátním právu se uvedou do souladu s touto směrnicí nejpozději dvanáct měsíců po tomto dni vyhlášení.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1)
„zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky“ produkty uvedené na seznamu v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i produkty neuvedené na seznamu v dotyčné příloze, ale zpracované pro použití jako potraviny za užití produktů uvedených ve zmíněné příloze;
2)
„kupujícím“ fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na místo svého usazení, nebo veřejný orgán v Unii, které kupují zemědělské produkty a potravinářské výrobky; pojem „kupující“ může zahrnovat skupinu takových fyzických a právnických osob;
3)
„veřejným orgánem“ celostátní, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty či sdružení tvořená jedním nebo více takovými orgány či jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty;
4)
„dodavatelem“ zemědělský výrobce nebo fyzická či právnická osoba, bez ohledu na místo svého usazení, kteří prodávají zemědělské produkty a potravinářské výrobky; pojem „dodavatel“ může zahrnovat skupinu takových zemědělských výrobců nebo skupinu takových fyzických a právnických osob, jako jsou organizace producentů, organizace dodavatelů a sdružení těchto organizací;
5)
„zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky podléhajícími rychlé zkáze“ zemědělské produkty a potravinářské výrobky, které by se ze své podstaty či ve své fázi zpracování mohly stát nevhodnými k prodeji v průběhu 30 dní od sklizně, výroby či zpracování.
Článek 3
Zákaz nekalých obchodních praktik
1.   Členské státy zajistí, aby byly zakázány alespoň všechny tyto nekalé obchodní praktiky:
a)
kupující zaplatí dodavateli:
i)
v případě, že smlouva o dodávkách stanoví pravidelnou dodávku produktů:
—
za zemědělské produkty a potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, později než 30 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, nebo později než 30 dnů po dni stanovení splatné částky pro danou dodací lhůtu, podle toho, co nastane později;
—
za jiné zemědělské produkty a potravinářské výrobky, později než 60 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, nebo později než 60 dnů po dni stanovení splatné částky pro danou dodací lhůtu, podle toho, co nastane později;
pro účely dob splatnosti uvedených v tomto bodě se má za to, že dohodnuté dodací lhůty v žádném případě nepřesahují jeden měsíc;
ii)
v případě, že smlouva o dodávkách nestanoví pravidelnou dodávku produktů:
—
za zemědělské produkty a potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, později než 30 dnů po dni dodání, nebo později než 30 dnů po dni stanovení splatné částky, podle toho, co nastane později;
—
za jiné zemědělské produkty a potravinářské výrobky, později než 60 dnů po dni dodání, nebo později než 60 dnů po dni stanovení splatné částky, podle toho, co nastane později.
Bez ohledu na body i) a ii), pokud kupující stanoví splatnou částku:
—
lhůty splatnosti uvedené v bodě i) začnou běžet od uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, a
—
lhůty splatnosti uvedené v bodě ii) začnou běžet ode dne dodání;
b)
kupující zruší objednávky zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze v tak krátkém časovém předstihu, že od dodavatele nelze rozumně očekávat, že nalezne alternativu, jak tyto produkty a výrobky uvést na trh nebo použít; za krátký časový předstih se vždy považuje předstih kratší než 30 dnů, přičemž členské státy mohou u specifických odvětví v náležitě odůvodněných případech stanovit lhůty kratší než 30 dnů;
c)
kupující jednostranně změní podmínky smlouvy o dodávkách zemědělských produktů a potravinářských výrobků týkající se četnosti, způsobu, místa, načasování nebo objemu zásobování či dodávek, norem jakosti, platebních podmínek nebo cen či podmínky poskytování služeb v rozsahu, v jakém jsou tyto služby výslovně uvedeny v odstavci 2;
d)
kupující od dodavatele vyžaduje platby, které nesouvisejí s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavatele;
e)
kupující po dodavateli vyžaduje, aby zaplatil za zhoršení jakosti, ztrátu či zhoršení jakosti i ztrátu zemědělských produktů a potravinářských výrobků, k nimž dojde v prostorách kupujícího nebo poté, co na kupujícího přešlo vlastnictví, a jež nebyly způsobeny nedbalostí ani pochybením dodavatele;
f)
kupující odmítne písemně potvrdit podmínky smlouvy o dodávkách mezi kupujícím a dodavatelem, o jejichž písemné potvrzení dodavatel požádal; to neplatí v případě smlouvy o dodávkách týkající se produktů, jež mají být dodány členem organizace producentů, včetně družstva, organizaci producentů, jíž je dodavatel členem, pokud stanovy dané organizace producentů nebo pravidla a rozhodnutí stanovená v rámci nebo podle těchto stanov obsahují ustanovení, která mají podobné účinky jako podmínky smlouvy o dodávkách;
g)
kupující neoprávněně získá, využije nebo zpřístupní obchodní tajemství dodavatele ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943
(
9
)
;
h)
kupující hrozí dodavateli odvetnými obchodními opatřeními nebo je provádí v případě, že dodavatel uplatňuje svá smluvní či zákonná práva, a to i podáním stížnosti u donucovacích orgánů nebo spoluprací s donucovacími orgány během šetření;
i)
kupující vyžaduje od dodavatele odškodnění za náklady spojené s prošetřením stížností zákazníků týkajících se prodeje produktů dodavatele, aniž by se dodavatel dopustil nedbalosti či pochybení.
Zákazem uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nejsou dotčeny:
—
důsledky opožděných plateb a prostředky nápravy stanovené ve směrnici 2011/7/EU, které se odchylně od dob splatnosti stanovených v uvedené směrnici použijí na základě dob splatnosti stanovených v této směrnici,
—
možnost, aby se kupující a dodavatel dohodli na ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu článku 172a nařízení (EU) č. 1308/2013.
Zákazem uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nejsou dotčeny platby:
—
provedené kupujícím dodavateli v rámci školního projektu podle článku 23 nařízení (EU) č. 1308/2013;
—
provedené veřejnými subjekty poskytujícími zdravotní péči ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/7/EU;
—
na základě smluv o dodávkách mezi dodavateli hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jejich přímými kupujícími:
i)
pokud jsou konkrétní platební podmínky týkající se prodeje obsaženy ve standardních smlouvách, jež byly členským státem učiněny závaznými podle článku 164 nařízení (EU) č. 1308/2013 před 1. lednem 2019, je-li platnost tohoto rozšíření působnosti standardních smluv členskými státy obnovena od uvedeného dne bez jakýchkoli výraznějších změn platebních podmínek v neprospěch dodavatelů hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu, a
ii)
pokud jsou smlouvy mezi dodavateli hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jejich přímými kupujícími víceleté nebo se stanou víceletými.
2.   Členské státy zajistí, aby byly zakázány alespoň všechny tyto obchodní praktiky, ledaže byly již dříve jasně a jednoznačně sjednány ve smlouvě o dodávkách nebo v následné dohodě mezi dodavatelem a kupujícím:
a)
kupující vrátí neprodané zemědělské produkty a potravinářské výrobky dodavateli, aniž by mu za tyto neprodané produkty a výrobky, za jejich odstranění nebo za obojí zaplatil;
b)
dodavateli je naúčtována platba, jíž je podmíněno skladování nebo vystavení jeho zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich zařazení do nabídky nebo jejich dodání na trh;
c)
kupující od dodavatele vyžaduje, aby zcela nebo zčásti uhradil všechny náklady jakýchkoli slev na zemědělské produkty a potravinářské výrobky prodávané kupujícím v rámci propagace;
d)
kupující od dodavatele vyžaduje, aby zaplatil za reklamu na zemědělské produkty a potravinářské výrobky poskytnutou kupujícím;
e)
kupující od dodavatele vyžaduje, aby zaplatil za uvedení zemědělských produktů a potravinářských výrobků na trh kupujícím;
f)
kupující naúčtuje dodavateli platbu za pracovníky zajišťující úpravu prostor využívaných pro prodej zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavatele.
Členské státy zajistí, aby byla obchodní praktika uvedená v prvním pododstavci písm. c) zakázána, ledaže kupující před zahájením propagace, již sám inicioval, upřesní dobu propagace a očekávané množství zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jež mají být objednány za sníženou cenu.
3.   Požaduje-li kupující platbu za situací uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b), c), d), e) nebo f), poskytne dodavateli na jeho žádost písemný odhad jednotkových nebo případně celkových plateb, a pokud jde o situace uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. b), d), e) a f), rovněž písemný odhad nákladů a podklad, na jehož základě k takovému odhadu dospěl.
4.   Členské státy zajistí, aby zákazy stanovené v odstavcích 1 a 2 byly mandatorními ustanoveními, jež se použijí na jakoukoli situaci spadající do oblasti působnosti těchto zákazů bez ohledu na právo, kterým se jinak smlouva o dodávkách mezi stranami řídí.
Článek 4
Určené donucovací orgány
1.   Každý členský stát určí jeden nebo více orgánů k prosazování zákazů stanovených v článku 3 na vnitrostátní úrovni (dále jen „donucovací orgán“) a informuje Komisi o tomto určení.
2.   Pokud členský stát určí na svém území více než jeden donucovací orgán, určí jednotné kontaktní místo pro spolupráci mezi donucovacími orgány navzájem i pro spolupráci s Komisí.
Článek 5
Stížnosti a důvěrnost
1.   Dodavatel může podat stížnost buď donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen, nebo donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen kupující podezřelý ze zakázané obchodní praktiky. Donucovací orgán, jemuž byla stížnost podána, musí mít pravomoc vymáhat zákazy stanovené v článku 3.
2.   Organizace producentů, jiné organizace dodavatelů a sdružení těchto organizací mají právo podat na žádost jednoho nebo více svých členů nebo případně na žádost jednoho nebo více členů svých členských organizací stížnost, pokud se tito členové domnívají, že se stali oběťmi zakázané obchodní praktiky. Právo podat na žádost dodavatele a v jeho zájmu stížnost mají i jiné organizace s legitimním zájmem na zastupování dodavatelů, pokud jsou tyto organizace nezávislými neziskovými právnickými osobami.
3.   Členské státy zajistí, aby donucovací orgán přijal v případě, že o to stěžovatel požádá, nezbytná opatření k náležité ochraně totožnosti stěžovatele nebo členů nebo dodavatelů uvedených v odstavci 2 a k náležité ochraně jakýchkoli dalších informací, ohledně nichž má stěžovatel za to, že by jejich zpřístupnění poškodilo zájmy stěžovatele nebo uvedených členů nebo dodavatelů. Stěžovatel označí veškeré informace, u nichž žádá o zachování důvěrnosti.
4.   Členské státy zajistí, aby donucovací orgán, který obdrží stížnost, v přiměřené lhůtě po jejím obdržení informoval stěžovatele o tom, jaké kroky hodlá v návaznosti na danou stížnost uskutečnit.
5.   Členské státy zajistí, aby donucovací orgán v případě, že se domnívá, že pro uznání stížnosti neexistují dostatečné důvody, sdělil stěžovateli v přiměřené lhůtě po obdržení stížnosti důvody, které ho k tomu vedou.
6.   Členské státy zajistí, aby v případě, že se donucovací orgán domnívá, že pro uznání stížnosti existují dostatečné důvody, v přiměřené lhůtě zahájil, provedl a ukončil její šetření.
7.   Členské státy zajistí, aby donucovací orgán v případě, že zjistí, že kupující porušil zákazy uvedené v článku 3, nařídil kupujícímu zakázanou obchodní praktiku ukončit.
Článek 6
Pravomoci donucovacích orgánů
1.   Členské státy zajistí, aby každý z jejich donucovacích orgánů měl zdroje a odborné znalosti nezbytné k plnění svých povinností, a svěří mu tyto pravomoci:
a)
pravomoc zahájit a provádět šetření z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti;
b)
pravomoc požadovat od kupujících a dodavatelů, aby poskytli všechny informace nezbytné pro provedení šetření zakázaných obchodních praktik;
c)
pravomoc provádět v rámci svého šetření neohlášené inspekce na místě v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy;
d)
pravomoc přijímat rozhodnutí, v nichž konstatuje porušení zákazů stanovených v článku 3 a nařizuje kupujícímu, aby zakázanou obchodní praktiku ukončil; orgán se může zdržet přijetí jakéhokoli takového rozhodnutí, pokud by hrozilo odhalení totožnosti stěžovatele nebo zpřístupnění jakýchkoli jiných informací, jež by podle stěžovatele poškodilo jeho zájmy, a pokud stěžovatel tyto informace označil v souladu s čl. 5 odst. 3;
e)
pravomoc uložit porušiteli pokuty a jiné stejně účinné sankce či zahájit řízení za účelem jejich uložení, včetně řízení o předběžném opatření, v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy;
f)
pravomoc pravidelně zveřejňovat svá rozhodnutí přijatá podle písmen d) a e).
Sankce uvedené v prvním pododstavci písm. e) musí být účinné, přiměřené a odrazující s přihlédnutím k povaze, době trvání, opakování a závažnosti porušení.
2.   Členské státy zajistí, aby výkon pravomocí uvedených v odstavci 1 podléhal vhodným zárukám, pokud jde o právo na obhajobu, v souladu s obecnými zásadami práva Unie a Listinou základních práv Evropské unie, a to i v případě, že stěžovatel požádá o důvěrné nakládání s informacemi podle čl. 5 odst. 3.
Článek 7
Alternativní řešení sporů
Aniž je dotčeno právo dodavatelů podávat stížnosti podle článku 5 a pravomoci donucovacích orgánů podle článku 6, mohou členské státy podporovat dobrovolné využívání účinných a nezávislých mechanismů alternativního řešení sporů, jako je mediace, k řešení sporů mezi dodavateli a kupujícími o používání nekalých obchodních praktik kupujícím.
Článek 8
Spolupráce mezi donucovacími orgány
1.   Členské státy zajistí, aby donucovací orgány účinně spolupracovaly mezi sebou navzájem a s Komisí a aby si poskytovaly vzájemnou pomoc při šetřeních, jež mají přeshraniční rozměr.
2.   Donucovací orgány se scházejí alespoň jednou ročně, aby projednaly uplatňování této směrnice na základě výročních zpráv uvedených v čl. 10 odst. 2. Donucovací orgány jednají o osvědčených postupech, nových případech a novém vývoji v oblasti nekalých obchodních praktik v zemědělském a potravinovém řetězci a vyměňují si informace, zejména o prováděcích opatřeních, která přijaly v souladu s touto směrnicí, a o svých postupech při prosazování pravidel. Donucovací orgány mohou přijmout doporučení s cílem podpořit jednotné uplatňování této směrnice a zvýšit její vymahatelnost. Komise tato setkání zprostředkuje.
3.   Komise zřídí a spravuje internetové stránky, které umožňují výměnu informací mezi donucovacími orgány a Komisí, zejména v souvislosti s každoročními setkáními. Komise zřídí veřejné internetové stránky s kontaktními údaji určených donucovacích orgánů a s odkazy na internetové stránky vnitrostátních donucovacích orgánů nebo jiných orgánů členských států, které obsahují informace o předpisech provádějících tuto směrnici ve vnitrostátním právu uvedených v čl. 13 odst. 1.
Článek 9
Vnitrostátní pravidla
1.   S cílem zajistit vyšší stupeň ochrany mohou členské státy ponechat v platnosti či zavést přísnější pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, než jaká stanoví tato směrnice, pokud jsou taková vnitrostátní pravidla v souladu s pravidly pro fungování vnitřního trhu.
2.   Touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou taková pravidla v souladu s pravidly pro fungování vnitřního trhu.
Článek 10
Podávání zpráv
1.   Členské státy zajistí, aby jejich donucovací orgány zveřejnily výroční zprávu o svých činnostech spadajících do oblasti působnosti této směrnice, v níž je mimo jiné uveden počet obdržených stížností a počet šetření zahájených či ukončených v předchozím roce. U každého ukončeného šetření zpráva obsahuje souhrnný popis věci, výsledek šetření a případně přijaté rozhodnutí v souladu s požadavky na důvěrnost stanovenými v čl. 5 odst. 3.
2.   Každý rok do 15. března zašlou členské státy Komisi zprávu o nekalých obchodních praktikách ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci. Tato zpráva obsahuje zejména všechny relevantní údaje o uplatňování a prosazování pravidel podle této směrnice v dotyčném členském státě v předchozím roce.
3.   Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví:
a)
pravidla o informacích nezbytných pro účely použití odstavce 2;
b)
opatření pro správu informací, jež mají členské státy zasílat Komisi, a pravidla pro jejich obsah a formu;
c)
opatření pro předávání nebo zpřístupňování informací a dokumentů členským státům, mezinárodním organizacím, příslušným orgánům třetích zemí nebo veřejnosti, při dodržení pravidel ochrany osobních údajů a oprávněných zájmů zemědělských výrobců a podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2.
Článek 11
Postup projednávání ve výboru
1.   Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů, zřízený článkem 229 nařízení (EU) č. 1308/2013. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 12
Hodnocení
1.   Do 1. listopadu 2025 provede Komise první hodnocení této směrnice a předloží zprávu o hlavních zjištěních z tohoto hodnocení Evropskému parlamentu a Radě, jakož i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Ke zprávě případně připojí legislativní návrhy.
2.   Hodnocení posoudí alespoň:
a)
účinnost opatření provedených na vnitrostátní úrovni, která jsou zaměřena na boj proti nekalým obchodním praktikám v zemědělském a potravinovém řetězci;
b)
účinnost spolupráce mezi příslušnými donucovacími orgány a případně určí způsoby, jak tuto spolupráci zdokonalit.
3.   Komise ve zprávě uvedené v odstavci 1 vychází z výročních zpráv uvedených v čl. 10 odst. 2. V případě potřeby může Komise požádat členské státy o doplňující informace, včetně informací o účinnosti opatření, jež byla provedena na vnitrostátní úrovni, a o účinnosti spolupráce a vzájemné pomoci.
4.   Do 1. listopadu 2021 předloží Komise průběžnou zprávu o stavu provádění a uplatňování této směrnice Evropskému parlamentu a Radě, jakož i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.
Článek 13
Provedení ve vnitrostátním právu
1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. května 2021. Znění těchto přepisů neprodleně sdělí Komisi.
Použijí tyto předpisy nejpozději ode dne 1. listopadu 2021.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 14
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost pátým dnem po vyhlášení v
Úředním věstníku Evropské unie
.
Článek 15
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
Ve Štrasburku dne 17. dubna 2019.
Za Evropský parlament
předseda
A. TAJANI
Za Radu
předseda
G. CIAMBA
(
1
)
Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 165
.
(
2
)
Úř. věst. C 387, 25.10.2018, s. 48
.
(
3
)
Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 9. dubna 2019.
(
4
)
Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 40
.
(
5
)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (
Úř. věst. L 48, 23.2.2011, s. 1
).
(
6
)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (
Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671
).
(
7
)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (
Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13
).
(
8
)
Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (
Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36
).
(
9
)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (
Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1
).