Přehled › Předpisy › R7-02

Finanční zajištění → Zákon o finančním zajištění

Směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění
Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění

17.3

index přísnosti (0–100)

+0.7

rozdíl obtížnosti ČR − EU

nálezů přísnějších než EU

z toho závažných (4–5)

českých prováděcích opatření

Verdikt

Zákon č. 408/2010 Sb. je věcně věrnou a v jádru dobře odvedenou transpozicí směrnice 2002/47/ES ve znění 2009/44/ES: klíčový deregulační příkaz čl. 3 (zákaz formálních aktů) je proveden výslovně v § 8 odst. 1 (smlouva nevyžaduje písemnou formu) a v § 10 odst. 4 (není povinnost oznámit zápis úvěrové pohledávky dlužníkovi), § 18 doslova přebírá čl. 4 odst. 4 a § 9 odst. 1 věrně přebírá požadavek poskytnutí podle čl. 2 odst. 2. Zákon neobsahuje žádné správní delikty, pokuty, registrace ani dohledové pravomoci — v tomto ohledu je zcela bez národní nadstavby. Nadstavba je bodová a soustředí se do tří míst: informační povinnosti vůči dlužníkovi (§ 16 odst. 2 a 3, § 17 odst. 4), absolutní zákaz sjednat užívací právo u úvěrových pohledávek (§ 11) a písemná forma plus předsmluvní poučení u fyzických osob (§ 7 odst. 4), které však platí jen v okruhu osob, jež směrnice vůbec nepokrývá. Skutečnou slabinou je roztříštěnost: čl. 7 (závěrečné vypořádání) a čl. 8 (úpadkové výjimky) zákon neupravuje a odkazuje na jiné předpisy (§ 21 odst. 2, § 193 ZPKT).

Po adversariálním ověření: Žádný nález nedosáhl závažnosti 4; ověřil jsem proto všechny nálezy se závažností 3 a všechny nálezy tvrdící formální nebo evidenční zpřísnění. Po vyvrácení F10 (kryto výhradou čl. 4 odst. 6) a snížení F2, F3, F5, F6 a F7 zbývají jako skutečné vlastní přídavky jen kogentní zákaz nakládání s úvěrovou pohledávkou (§ 11) a rozptyl čl. 7 a 8 mimo zákon; deregulační jádro směrnice (§ 8 odst. 1, § 18) je provedeno věrně, zákon nemá pokuty, registraci ani dohled. Skóre 22 je mírně nadsazené, přiměřenější je zhruba 15.

Výhrady k tomuto srovnání. 1) Podkladem je konsolidované znění směrnice 2002/47/ES včetně změn 2009/44/ES (M1) a 2021/23 (M3); český text je zákon č. 408/2010 Sb. ve znění pozdějších novel, které již reagují na nařízení (EU) 2021/23 (§ 21 odst. 2) — časový soulad obou textů je tedy dobrý, ale jednotlivé mezistavy nelze z podkladů ověřit. 2) Čl. 7 (závěrečné vypořádání) a čl. 8 (úpadkové výjimky) jsou transponovány mimo posuzovaný zákon (§ 193 zákona č. 256/2004 Sb., insolvenční zákon); jejich věrnost nebylo možné z dodaných textů posoudit, hodnocen je pouze strukturální dopad (F8). 3) Zda ČR notifikovala Komisi částečné využití volby podle čl. 1 odst. 3 (§ 7 odst. 5), z textů nevyplývá. 4) Odkazy zákona na směrnici 2006/48/ES a na zákon o podnikání na kapitálovém trhu byly hodnoceny podle znění v dodaném souboru, nikoli podle aktuálních nástupnických předpisů (CRD IV / CRR). 5) Zákon nemá sankční ustanovení, srovnání pokut proto není možné.

Klíčové údaje

Předpis EU: Směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění (32002L0047)
Použité znění EU: 02002L0047-20220812
Český předpis: Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění
Rozsah srovnání: celý zákon
Kvalita párování: full
Oblast: Finanční trh
Skóre analytika / po ověření: 22 / 15
Ověření nálezů: 2 potvrzeno, 5 sníženo, 1 vyvráceno
Sankce podle směrnice: Směrnice 2002/47/ES neobsahuje žádné ustanovení o sankcích, pokutách ani o povinnosti členských států stanovit sankce; neukládá ani oznamovací či dohledové povinnosti. Jediná oznamovací povinnost směřuje vůči Komisi, a to na stát, nikoli na soukromé osoby (čl. 1 odst. 3: „Pokud členské státy této možnosti využijí, uvědomí Komisi“), plus zprávy Komise podle čl. 10.
Sankce v ČR: Zákon č. 408/2010 Sb. neobsahuje žádné správní delikty, přestupky ani pokuty — nemá sankční část vůbec (§ 1 až § 25, po HLAVĚ VI následuje pouze ČÁST TŘETÍ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ a ČÁST ČTVRTÁ PŘECHODNÉ USTANOVENÍ A ÚČINNOST). Maximální pokuta podle tohoto zákona: 0 Kč. Následkem porušení podmínek je pouze soukromoprávní důsledek, že o finanční zajištění nejde (§ 9 odst. 2).

Srozumitelnost

Ukazatel	Předpis EU	Český předpis	Rozdíl
Počet slov	3582	3538	-44.0
Počet vět	135	175	+40.0
Průměrná délka věty (slov)	26.53	20.22	-6.3
Medián délky věty	21	16	-5.0
Podíl vět nad 40 slov (%)	17.78	9.71	-8.1
Slov se 4+ slabikami (%)	22.42	23.8	+1.4
Křížové odkazy / 1000 slov	22.33	28.26	+5.9
Podmínkové vazby / 1000 slov	5.58	9.33	+3.8
Příkazy a zákazy / 1000 slov	7.54	2.26	-5.3
Nominalizace / 1000 slov	55.28	50.03	-5.2
Trpný rod / 1000 slov	8.38	3.96	-4.4
Vedlejších vět na větu	1.42	1.09	-0.3
INDEX OBTÍŽNOSTI	47.5	48.2	+0.7

Zarovnání ustanovení

Strojově nalezené nejtěsnější dvojice mezi paragrafy českého zákona a články směrnice. Slouží k orientaci v textu — není to měřítko gold-platingu, proč, je vysvětleno ve statistikách.

Paragraf ČR	Článek směrnice	Podobnost
§ 17	čl. 5	0.82
§ 15	čl. 5	0.84
§ 3	čl. 5	0.81
§ 23	čl. 3	0.82
§ 6	čl. 5	0.76
§ 2	čl. 2	0.78
§ 4	čl. 2	0.79
§ 9	čl. 5	0.78

Nálezy — česká úprava přísnější (12)

Řazeno podle závažnosti po ověření. Citace jsou doslovné; strojově ověřeno, že jsou podřetězcem zdrojového textu.

Širší působnost potvrzeno

ČR: § 11 věta druhá · EU: čl. 5 odst. 6

Rozdíl: Z pouhého vynětí z harmonizace se v ČR stal zákonný zákaz smluvního ujednání; strany přicházejí o smluvní volnost, kterou směrnice neodnímá, jen negarantuje.
Požadavek EU: Čl. 5 (užívací právo) se na pohledávky z úvěru nevztahuje — směrnice tedy pouze neharmonizuje užívací právo k úvěrovým pohledávkám a neukládá členským státům je uznat; nezakazuje však stranám je sjednat.
Požadavek ČR: Nakládání se zastaveným finančním kolaterálem nelze u úvěrové pohledávky vůbec sjednat — zákaz je kogentní.
Ověřovatel: Čl. 5 odst. 6 zní pouze 'Tento článek se nevztahuje na pohledávky z úvěru', tedy užívací právo k úvěrovým pohledávkám neharmonizuje; nikde ve směrnici (prošel jsem čl. 1 až 9a) není zmocnění ani povinnost je smluvně zakázat. § 11 věta druhá naproti tomu stanoví kogentně 'Nakládání se zastaveným finančním kolaterálem nelze sjednat, pokud se jedná o úvěrovou pohledávku'. Jde o skutečné národní odnětí smluvní volnosti tam, kde směrnice pouze negarantuje; nepodařilo se mi to vyvrátit.
Citace EU: Tento článek se nevztahuje na pohledávky z úvěru.
Citace ČR: Nakládání se zastaveným finančním kolaterálem nelze sjednat, pokud se jedná o úvěrovou pohledávku; § 16 tím není dotčen.

Roztříštěnost úpravy potvrzeno

ČR: § 21 odst. 2 (a poznámka pod čarou 4 k § 193 zákona č. 256/2004 Sb.) · EU: čl. 7 a čl. 8

Rozdíl: Adresát musí k jednomu institutu skládat úpravu ze tří předpisů (zákon o finančním zajištění, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, insolvenční zákon); dvě jádrová ustanovení směrnice (čl. 7 a 8) v transpozičním zákoně vůbec nejsou.
Požadavek EU: Členské státy zajistí účinnost doložky o závěrečném vypořádání bez ohledu na likvidační řízení či reorganizační opatření (čl. 7) a nepoužitelnost úpadkových ustanovení o neplatnosti/neúčinnosti dohod o finančním zajištění (čl. 8).
Požadavek ČR: Zákon o finančním zajištění závěrečné vyrovnání sám neupravuje (jen na ně odkazuje poznámkou na § 193 zákona o podnikání na kapitálovém trhu) a v § 21 odst. 2 svou ochranu výslovně vypíná pro insolvenční řízení, výkon rozhodnutí, exekuci, likvidaci i nucenou správu s tím, že „vyloučení těchto účinků upravují jiné zákony“.
Ověřovatel: § 21 odst. 2 skutečně vypíná ochranu podle odst. 1 pro insolvenční řízení, výkon rozhodnutí, exekuci, likvidaci i nucenou správu s odkazem 'vyloučení těchto účinků upravují jiné zákony' a závěrečné vyrovnání zákon upravuje jen poznámkou pod čarou 4 k § 193 zákona č. 256/2004 Sb. Čl. 7 a čl. 8 směrnice tedy v transpozičním zákoně nejsou; jde o ověřitelný strukturální rozptyl, nikoli o chybu analýzy. Zůstává ovšem jen otázkou přehlednosti, nikoli dodatečné povinnosti.
Citace EU: Členské státy zajistí, aby se doložka o závěrečném vypořádání mohla stát účinnou v souladu se svými podmínkami:
Citace ČR: Odstavec 1 se neuplatí pro účinky úkonů spojených se zahájením insolvenčního řízení, výkonem rozhodnutí, exekučním řízením, vstupem do likvidace nebo zavedením nucené správy poskytovatele nebo příjemce

Širší působnost neověřováno

ČR: § 7 odst. 3 písm. c) a § 7 odst. 4 · EU: čl. 1 odst. 2 písm. e) a čl. 1 odst. 3

Rozdíl: Rozšíření je pro adresáty zpřístupňující, nikoli zatěžující — režim finančního zajištění je k dispozici širšímu okruhu osob, než směrnice vyžaduje; zátěž vzniká až v podobě podmínek navázaných na § 7 odst. 4 (viz F2 a F3).
Požadavek EU: Režim směrnice se vztahuje na příjemce a poskytovatele z uzavřeného výčtu; kategorie podle písm. e) výslovně vylučuje fyzické osoby („osoba, jiná než fyzická osoba“). Členské státy navíc mohou osoby podle písm. e) z působnosti zcela vyloučit.
Požadavek ČR: ČR volbu podle čl. 1 odst. 3 nevyužila a naopak režim rozšířila: poskytovatelem nebo příjemcem může být i podnikající fyzická osoba (§ 7 odst. 3 písm. c)) a za dalších podmínek i jiná fyzická osoba (§ 7 odst. 4).
Citace EU: osoba, jiná než fyzická osoba, včetně neregistrovaných podniků a osobních společností, pokud je druhá smluvní strana institucí vymezenou v písmenech a) až d).
Citace ČR: podnikající fyzická osoba, jestliže je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se finanční zajištění sjednává v souvislosti s její podnikatelskou činností.

Širší působnost neověřováno

ČR: § 23 · EU: čl. 3, čl. 4

Rozdíl: Otevřená generální klauzule bez protějšku ve směrnici vnáší do realizace zajištění právní nejistotu (dlužník může namítat zhoršení postavení i tam, kde směrnice počítá s plnou vymahatelností zajištění).
Požadavek EU: Směrnice chrání dlužníka pohledávky z úvěru jen adresně (možnost vzdát se práv podle čl. 3 odst. 3, výhrada směrnice 93/13/EHS a předpisů o nepřiměřených podmínkách); obecnou klauzuli o nezhoršení postavení dlužníka nezná.
Požadavek ČR: V důsledku zahrnutí úvěrové pohledávky do finančního kolaterálu nesmí dojít ke zhoršení právního postavení dlužníka — obecná, obsahově neurčitá kogentní klauzule.
Citace EU: SMĚRNICE MLČÍ
Citace ČR: V důsledku zahrnutí úvěrové pohledávky do finančního kolaterálu nesmí dojít ke zhoršení právního postavení dlužníka, jehož závazek této úvěrové pohledávce odpovídá.

Vykazování navíc sníženo

ČR: § 17 odst. 4 · EU: čl. 4 odst. 1 a 4

Rozdíl: Kogentní informační povinnost navázaná na realizaci zajištění, kterou směrnice nezná; zatěžuje poskytovatele právě ve chvíli, kdy je v prodlení, a nelze ji smluvně vyloučit (na rozdíl od § 18, který je dispozitivní).
Požadavek EU: Realizace finančního zajištění nesmí podléhat požadavkům předchozího oznámení, schválení, veřejné dražby ani dodatečné lhůty; směrnice neukládá žádnou povinnost informovat dlužníka po realizaci.
Požadavek ČR: Nabude-li příjemce výkonem práva na uspokojení pohledávku na výplatu peněz nebo úvěrovou pohledávku, je poskytovatel povinen podat o tom zprávu dlužníkovi.
Ověřovatel: Čl. 4 odst. 4 zakazuje jen požadavky, které předcházejí realizaci (předchozí oznámení, schválení, dražba, dodatečná lhůta) - § 17 odst. 4 ukládá zprávu až poté, co příjemce pohledávku nabyl, takže realizaci nebrzdí. Navíc čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec výslovně dovoluje: 'Členské státy však mohou požadovat vykonání formálního aktu, jako je registrace nebo informování, pro účely platnosti a účinnosti, pořadí, vymahatelnosti nebo důkazní přípustnosti vůči dlužníkovi nebo třetím osobám' - a přesně tuto funkci zpráva podle § 17 odst. 4 ve spojení s § 19 plní. (důvod: not_goldplating)
Citace EU: SMĚRNICE MLČÍ
Citace ČR: Pokud v důsledku výkonu práva na uspokojení z finančního kolaterálu příjemce nabude pohledávku na výplatu peněz nebo úvěrovou pohledávku, je poskytovatel povinen o této skutečnosti podat zprávu dlužníkovi, jehož závazek takové pohledávce odpovídá.

Roztříštěnost úpravy neověřováno

ČR: § 22 věta třetí · EU: čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec

Rozdíl: Formality vůči dlužníkovi (oznámení či prokázání postoupení) přežívají mimo transpoziční zákon; strany musí vedle zákona o finančním zajištění hlídat i obecnou úpravu občanského zákoníku a § 19 tohoto zákona, což snižuje předvídatelnost režimu, byť je postup směrnicí výslovně dovolen.
Požadavek EU: U pohledávek z úvěru nesmí být sjednání, platnost, účinnost, pořadí ani vymahatelnost vázána na formální akt (registrace, informování dlužníka); členské státy však mohou formální akt požadovat pro účinnost vůči dlužníkovi nebo třetím osobám.
Požadavek ČR: ČR této výjimky využila: § 10 odst. 4 sice zbavuje strany povinnosti oznámit zápis dlužníkovi, ale § 22 ponechává nedotčena ustanovení občanského zákoníku o podmínkách účinnosti postoupení nebo zastavení pohledávky vůči dlužníkovi.
Citace EU: Členské státy však mohou požadovat vykonání formálního aktu, jako je registrace nebo informování, pro účely platnosti a účinnosti, pořadí, vymahatelnosti nebo důkazní přípustnosti vůči dlužníkovi nebo třetím osobám.
Citace ČR: Nedotčena zůstávají ostatní ustanovení občanského zákoníku upravující podmínky účinnosti postoupení nebo zastavení pohledávky vůči dlužníkovi a zachování námitek proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době jejího postoupení.

Širší působnost neověřováno

ČR: § 5 odst. 1 písm. b), c) a e), § 2 písm. a) · EU: čl. 1 odst. 4 písm. a), čl. 2 odst. 1 písm. d) a e)

Rozdíl: Věcná působnost je širší než minimum směrnice, ale výhradně zpřístupňujícím směrem (více aktiv lze použít jako kolaterál) — nejde o uloženou povinnost ani o dodatečné náklady.
Požadavek EU: Finanční zajištění se skládá z hotovosti, finančních nástrojů nebo z pohledávek z úvěru; hotovostí se rozumějí peníze připsané na účet nebo podobné peněžní pohledávky.
Požadavek ČR: Finančním kolaterálem může být navíc samostatně převoditelné právo jinak spojené s finančním nástrojem a právo vyplývající ze zápisu finančního nástroje v evidenci; zajišťovanou pohledávkou finančního charakteru mohou být i pohledávky ze smluv o povolenkách na emise skleníkových plynů a o komoditách.
Citace EU: Finanční zajištění, které má být poskytnuto, se skládá z hotovosti, finančních nástrojů nebo z pohledávek z úvěru.
Citace ČR: právo vyplývající ze zápisu finančního nástroje v evidenci a umožňující oprávněnému přímo či nepřímo nakládat s finančním nástrojem alespoň obdobným způsobem jako oprávněný držitel,

Dokumentační zátěž sníženo

ČR: § 7 odst. 4 písm. d) · EU: čl. 3 odst. 1

Rozdíl: Znovuzavedení formálního požadavku písemné formy jako podmínky vzniku režimu; zátěž je však omezena na okruh osob, který směrnice vůbec nepokrývá (fyzické osoby jsou z čl. 1 odst. 2 písm. e) vyloučeny), takže jde o cenu za národní rozšíření, nikoli o zásah do harmonizovaného jádra.
Požadavek EU: Členské státy nesmí podmiňovat vytvoření, platnost, vymahatelnost ani důkazní přípustnost dohody o finančním zajištění vykonáním formálního aktu; § 8 odst. 1 zákona tento zákaz jinak věrně provádí.
Požadavek ČR: Je-li poskytovatelem nepodnikající fyzická osoba, smlouva musí mít písemnou formu jako podmínku použití režimu finančního zajištění (§ 8 odst. 1 z tohoto požadavku výslovně dělá výjimku).
Ověřovatel: Zákaz formalit podle čl. 3 odst. 1 se vztahuje jen na dohody v působnosti směrnice, a čl. 1 odst. 2 písm. e) do ní zahrnuje výslovně 'osobu, jinou než fyzická osoba'; nepodnikající fyzická osoba je tedy z harmonizovaného jádra vyňata úplně. § 8 odst. 1 zákaz formy provádí věrně ('nevyžaduje písemnou ani jinou zvláštní formu') a písemnost podle § 7 odst. 4 písm. d) je pouze cenou za národní rozšíření režimu na osoby, které směrnice nekryje - a jejichž vyloučení dokonce dovoluje čl. 1 odst. 3. (důvod: not_goldplating)
Citace EU: Členské státy nesmí vyžadovat, aby vytvoření, platnost, vymahatelnost nebo důkazní přípustnost dohody o finančním zajištění nebo poskytnutí finančního zajištění na základě dohody o finančním zajištění záviselo na vykonání formálního aktu.
Citace ČR: smlouva, jíž se finanční zajištění sjednalo, má písemnou formu a

Dokumentační zátěž sníženo

ČR: § 7 odst. 4 písm. e) · EU: čl. 3 odst. 1

Rozdíl: Vlastní česká předsmluvní informační povinnost (fakticky poučení quasi-spotřebitelského typu), jejíž nesplnění brání použití režimu; opět jen v rozsahu národního rozšíření na fyzické osoby.
Požadavek EU: Směrnice neukládá žádnou předsmluvní informační povinnost příjemce zajištění vůči poskytovateli a zakazuje vázat platnost dohody na formální akty.
Požadavek ČR: Před uzavřením smlouvy musí příjemce fyzickou osobu poučit o hlavních charakteristikách právní úpravy finančního zajištění a o jejích odlišnostech od obecné úpravy zástavního práva a převodu věcí ve prospěch věřitele.
Ověřovatel: Stejný důvod jako u F2: poučovací povinnost podle § 7 odst. 4 písm. e) je podmínkou vstupu do režimu jen pro 'jinou fyzickou osobu', tedy pro okruh mimo čl. 1 odst. 2 písm. e). Ve vztahu k adresátům, na které směrnice skutečně dopadá, žádnou předsmluvní informační povinnost zákon nezavádí; sankce ani veřejnoprávní důsledek nesplnění neexistuje. (důvod: not_goldplating)
Citace EU: SMĚRNICE MLČÍ
Citace ČR: příjemce před jejím uzavřením informoval poskytovatele o hlavních charakteristikách právní úpravy finančního zajištění a o tom, jak se právní úprava finančního zajištění liší od obecné úpravy zástavního práva a převodu věcí ve prospěch věřitele.

Vykazování navíc sníženo

ČR: § 16 odst. 2 a odst. 3 · EU: čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec

Rozdíl: Ze směrnicového „až do dalšího oznámení“ (možnost) česká úprava vytvořila dvě samostatné oznamovací povinnosti stran vůči dlužníkovi; jde o administrativní krok navíc v každém obchodu se splátkovou úvěrovou pohledávkou.
Požadavek EU: Směrnice pouze stanoví, že poskytnutím zajištění není dotčeno právo poskytovatele na inkaso výnosů z pohledávek z úvěru „až do dalšího oznámení“ — oznámení je fakultativní nástroj, nikoli uložená povinnost.
Požadavek ČR: Je-li ujednáno, že dlužník plní splátky příjemci, je poskytovatel povinen podat o tomto ujednání zprávu dlužníkovi; po uplynutí sjednané doby je příjemce povinen podat zprávu dlužníkovi.
Ověřovatel: Sám čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec počítá s inkasem výnosů z úvěrových pohledávek poskytovatelem 'až do dalšího oznámení', tj. předpokládá oznámení jako mechanismus změny plátce; § 16 odst. 2 a 3 z něj dělá povinnost, ale opět jde o 'informování' dlužníka dovolené čl. 3 odst. 1 druhým pododstavcem. Zpráva navíc není podmínkou platnosti ujednání - dokud není podána, dlužník jen plní dosavadnímu příjemci plateb (§ 16 odst. 2 věta druhá, § 16 odst. 3 věta druhá), takže sankce za nesplnění neexistuje. (důvod: not_goldplating)
Citace EU: Poskytnutím finančního zajištění příjemci zajištění podle této směrnice není dotčeno právo poskytovatele zajištění na nahrazení či odebrání přebytečného finančního zajištění nebo v případě pohledávek z úvěru na inkaso výnosů z těchto pohledávek až do dalšího oznámení.
Citace ČR: o takovém ujednání je poskytovatel povinen podat zprávu dlužníkovi

Širší působnost sníženo

ČR: § 10 odst. 3 · EU: čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec, čl. 1 odst. 5 třetí pododstavec

Rozdíl: Odevzdání seznamu má v ČR silnější účinek, než směrnice předpokládá; poskytovatel ztrácí dispoziční volnost, kterou čl. 2 odst. 2 výslovně chrání (nahrazení či odebrání přebytečného zajištění), pokud si ji nesjedná podle § 14 odst. 1.
Požadavek EU: Zařazení pohledávky na seznam předložený příjemci písemně postačuje k identifikaci a doložení poskytnutí; poskytnutím přitom není dotčeno právo poskytovatele na nahrazení či odebrání přebytečného zajištění a na inkaso výnosů.
Požadavek ČR: Jakmile je seznam odevzdán příjemci, poskytovatel nemůže s úvěrovou pohledávkou zapsanou na seznam nakládat — absolutní blokace bez ohledu na to, zda jde o přebytečné zajištění.
Ověřovatel: Čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec neukládá členským státům zaručit poskytovateli právo odebrat přebytečné zajištění - pouze říká, že takové právo nebrání tomu, aby zajištění bylo považováno za 'poskytnuté'. § 10 odst. 3 navíc nepůsobí absolutně: § 14 odst. 1 písm. a) a b) výslovně umožňuje smlouvě založit právo na výměnu kolaterálu i na vrácení jeho části převyšující zajištěnou pohledávku, takže dispoziční volnost není zákonem odňata, jen ponechána na ujednání. (důvod: misread_cz)
Citace EU: V případě pohledávek z úvěru postačuje mezi stranami smlouvy k identifikaci pohledávky z úvěru a k doložení jejího poskytnutí jakožto finančního zajištění zařazení této pohledávky na seznam pohledávek předložený příjemci zajištění písemně nebo z právního hlediska rovnocenným způsobem.
Citace ČR: Jakmile je seznam odevzdán příjemci, nemůže poskytovatel s úvěrovou pohledávkou zapsanou na seznam nakládat.

Širší působnost vyvráceno

ČR: § 17 odst. 2 · EU: čl. 4 odst. 2 písm. b) (ve spojení s čl. 4 odst. 6)

Rozdíl: Ke dvěma podmínkám směrnice přistupuje třetí, obsahová podmínka (soulad se zvyklostmi trhu) formulovaná jako podmínka přípustnosti, nikoli jen jako standard přiměřenosti — zvyšuje riziko napadení realizace zajištění.
Požadavek EU: Přivlastnění je možné, pokud se na něm strany dohodly při uzavření dohody a pokud se dohodly na ocenění finančních nástrojů a pohledávek z úvěru; členské státy mohou nadto požadovat, aby ocenění bylo z obchodního hlediska přiměřené.
Požadavek ČR: Ponechání kolaterálu je přípustné jen při dohodě o způsobu, dohodě o ceně nebo o způsobu jejího určení, a navíc způsob určení ceny musí odpovídat zvyklostem na příslušném finančním trhu jako podmínka platnosti tohoto způsobu uspokojení.
Ověřovatel: Čl. 4 odst. 6 výslovně stanoví: 'Tento článek a články 5, 6 a 7 se nedotýkají požadavků vnitrostátního práva na to, aby realizace nebo ocenění finančního zajištění a výpočet příslušných finančních závazků byly prováděny způsobem, který je z obchodního hlediska přiměřený.' Požadavek § 17 odst. 2, aby způsob určení ceny odpovídal zvyklostem na příslušném finančním trhu, je právě takovým vnitrostátním požadavkem na obchodně přiměřené ocenění; nejde o třetí podmínku nad rámec čl. 4 odst. 2, ale o výhradu, kterou směrnice sama činí. (důvod: eu_has_counterpart)
Citace EU: strany se v dohodě o finančním zajištění s poskytnutím jistoty dohodly na ocenění finančních nástrojů a pohledávek z úvěru.
Citace ČR: Ponecháním zastaveného finančního kolaterálu se může příjemce uspokojit pouze, pokud byl tento způsob ujednán a pokud byla zároveň dohodnuta cena za ponechání nebo dohodnut způsob jejího určení, přičemž způsob určení ceny musí odpovídat zvyklostem na příslušném finančním trhu.

Nálezy — česká úprava mírnější (2)

Širší působnost neověřováno

ČR: § 20 · EU: čl. 3 odst. 3 bod ii)

Rozdíl: Chybějící polovina čl. 3 odst. 3 — mobilizace úvěrových pohledávek naráží na bankovní tajemství, protože zákon nedává dlužníkovi výslovný nástroj se jej vzdát; jde o podimplementaci, nikoli o zátěž navíc.
Požadavek EU: Členské státy zajistí, aby se dlužníci pohledávek z úvěru mohli platně vzdát nejen práva na započtení (bod i), ale i práv plynoucích z pravidel bankovního tajemství, která by věřiteli bránila poskytnout informace o pohledávce nebo o dlužníkovi pro účely použití pohledávky jako zajištění (bod ii).
Požadavek ČR: § 20 upravuje pouze vzdání se práva na započtení; možnost vzdát se práv z bankovního tajemství zákon neupravuje vůbec.
Citace EU: svých práv vyplývajících z pravidel bankovního tajemství, která by jinak věřiteli pohledávky z úvěru bránila nebo omezovala jeho možnost poskytnout informace o pohledávce z úvěru nebo o dlužníkovi pro účely použití pohledávky z úvěru jako zajištění.
Citace ČR: může prohlásit, že se proti této úvěrové pohledávce vzdává práva na započtení jakékoliv pohledávky, kterou má nebo bude mít vůči věřiteli a každému pozdějšímu oprávněnému

Širší působnost neověřováno

ČR: § 7 odst. 5 · EU: čl. 1 odst. 3, čl. 6

Rozdíl: Dílčí zúžení režimu pro neprofesionální zákazníky (ochranné opatření v duchu pozdější úpravy MiFID). Je kryto výslovnou volbou podle čl. 1 odst. 3, ale prakticky bere části adresátů přístup k převodnímu typu zajištění.
Požadavek EU: Členské státy zajistí účinnost dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva; zároveň mohou z působnosti vyloučit dohody, kde je jednou ze stran osoba podle čl. 1 odst. 2 písm. e).
Požadavek ČR: Je-li příjemcem banka či obchodník s cennými papíry podle § 7 odst. 4 písm. a), nemůže být poskytovatelem jeho neprofesionální zákazník, jde-li o finanční zajištění povahy převodu kolaterálu.
Citace EU: Členské státy mohou z oblasti působnosti této směrnice vyloučit dohody o finančním zajištění, kde je jednou ze stran osoba uvedená v odst. 2 písm. e).
Citace ČR: Je-li příjemcem osoba uvedená v odstavci 4 písm. a), nemůže být poskytovatelem její zákazník, který není profesionálním zákazníkem podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, jde-li o finanční zajištění, které má povahu převodu finančního kolaterálu ve prospěch příjemce.